Úpravy textilií v čistírnách oděvů

Úpravy textilií jsou finální částí jejich výroby. Tzv. zušlechťování patří k základním textilním technologiím, jsou jich na desítky a každý koupený výrobek je vždy nějak upravený. Výrobce textilií mu totiž chce dodat jakési nové vlastnosti, pro kupujícího přitažlivé, které však základní tkanina nemá. Při opotřebení oděvu užíváním se ale postupně každá úprava otírá, zeslabuje, až docela zmizí. Tím mizí i její benefity. Nejlépe to vidíte na větrovce, upravené k odpuzování vody. Čím je starší, tím rychleji promokne a nejvíce na zádech, která se otírají o batoh. Úpravu lze obnovit v lázni úpravnického prostředku a ideální příležitostí je úpravnická lázeň po chemickém čištění. Takže obnova úprav je důležitou součástí služeb nabízených čistírnami. Jde ovšem o to, přesvědčit zákazníka, že takové řešení je pro něho výhodné a žádoucí a cena přiměřená. A také musí vědět, co od úpravy očekávat. Nemůže si myslet, že při hydrofobní úpravě se postaví pod sprchu a nepromokne. Úprava vodu sice odpuzuje, ale není nepromokavá. Se zákazníkem se musí o úpravách mluvit, vysvětlovat, poučovat.  Průměrný zákazník neví o úpravách nic a chceme-li ho získat, potřebuje vysvětlení. Prodejní úspěch úprav je závislý na informovanosti zákazníků. Oni běžně neví, že třeba dobrá hydrofobní úprava drahého saka zabrání jeho nevratnému poškození červeným vínem nebo drahé kravaty gulášem. U hydrofobních úprav se někdy mluví také jako o impregnaci. Dokonalá úprava nejen odpuzuje vodu, ale také mastnou špínu a chemikálie, což je její další benefit. Úpravy nejsou nekonečně trvanlivé, používáním oděvu se opotřebují, čas od času se musí obnovit. I o tom hovořme s našimi zákazníky. Docela dobře se prodávají drahé membránové sportovní bundy. Také u těch je dodatečná hydrofobní úprava prospěšná. Řada úpravnických prostředků je použitelná i po mokrém čištění. Možnosti si prodiskutujte s vašim dodavatelem chemie. Na trhu se nabízejí i prostředky pro domáci impregnaci. Jejich účinnost je ovšem na diskusi, zvláště jedná-li se o různé spreje. Navíc základním předpokladem pro úspěšnou úpravu je naprosto čistý povrch, bez tenzidických zbytků a také vyšší teplota sušení. Umíme v domácnosti tyto podmínky splnit?

S úpravami se začínalo v 80. letech minulého století. Rozpoltily čistírenskou veřejnost. Některé čistírny na ně přísahaly, jiné je považovaly za zbytečnou provozní komplikaci a nikdy je nezavedly. Úpravy byly mnohem méně účinné než dnes. Také ale levnější. V našich čistírnách jsme tehdy šmahem nabízeli apretaci lázněmi parafinických prostředků, které se nazývaly Chemafob a Impreg. Pracovalo se s vysokými koncentracemi 50-100 g/l a úprava ztužovala výrobek, snižovala špinění, také usnadňovala žehlení a další čištění. Ku podivu se prodávala docela dobře. Účinek přípravků zvyšoval přídavek kovosloučenin (stearanu hlinitého). Pro impregnaci stanů se používal chromokomplex Impermin dovážený z NDR. Parafinické úpravy žádný velký hydrofobní efekt neměly a čistírenská praxe se poohlížela po něčem lepším. Ale vím z vlastní zkušenosti, že upravené kalhoty po vyžehlení dobře držely tvar a méně se krčily a mnozí zákazníci dávali úpravě přednost. Ale byla to úprava krátkodobá, vydržela jen do dalšího čištění. Tehdy se již začaly zkoušet silikonové úpravy (ty byly vhodné i pro PAN a PES tkaniny) a také se laborovalo i s fluoruhlíkovými sloučeninami. Nebyly ještě dokonalé, ale i v začátcích mnohem účinnější než úpravy tradiční. Ze západního dovozu byly těžko dostupné a drahé. Chemie fluoruhlíkatých sloučenin teprve startovala. Jedním z prvních výrobků vůbec na evropském trhu byl Vinoy od Kreusslera. Protože dražší oděvní výrobky tehdy šmahem obsahovaly vlnu, nabízela se protimolová úprava, u nás Molantinem. Pro zvláštní účely (např. divadelní dekorace) byla k dispozici úprava snižující hořlavost a velmi dobrý zvuk získal Protiflam (Kreussler). Sem tam se nabízela i antistatická úprava, tu ale uměl zastoupit vhodný zesilovač. Již tenkrát se ukazovalo, že úpravou budoucnosti v čistírnách je hydrofobní úprava fluoruhlíkovými pryskyřicemi. Souviselo to i se změnami v šatníku, když se stále častěji prosazovaly lehké i těžší sportovní oděvy z chemických vláken a u nich byla hydrofobní úprava nezbytná. A tato úprava neztratila nic ze své důležitosti dodnes.

Takže úpravnictví vévodí hydrofobní úprava. Byla přijata s nadšením a rychle se šířila. Má obrovské historické tradice, protože již staří Číňané a jihoameričtí indiáni zvyšovali nepromokavost tkanin přírodním latexem. Úprava má zabránit vsakování vody do kapilár hydrofilních vláken. Jejím problémem je to, že na jedné straně má bránit vnikání vody do tkaniny a na straně druhé musí zachovat její prodyšnost. To jsou protikladné a těžko plnitelné požadavky. Úpravnické prostředky dnes nabízí pomalu každý producent čistírenské chemie. Ale za pár let se do cesty úprav postavila těžká a nečekaná překážka. Abychom lépe pochopili problém, přenesme se zpět do časů po 2. světové válce. Američané tehdy do Evropy přinesli nevídaně účinný prostředek proti hmyzu DDT. Evropa jásala, ale jen do doby, než se zjistilo, že DDT je v mléku pro kojence, sněhu na pólech, v mořských hlubinách, prsti na polích, dešťové vodě, masu jatečných zvířat a v tělech lidí. Úplně všude! A že má karcinogenní účinky. Sláva DDT pohasla a nakonec byla výroba i používání zakázáno. Ono je to tak, že v přírodě chlorované sloučeniny (a také fluorované) nejsou. A příroda proto nemá žádné mechanismy, jak je rozložit a eliminovat a tak v ní přetrvávají desítky let. Ale vraťme se k hydrofobním prostředkům, které také obsahují chlor a fluor. Při jejich výrobě navíc vznikají látky, které označujeme PFOA a PFOS (chemické podrobnosti jsou pro nás nezajímavé a nebudeme se jimi zabývat). Tyto nežádoucí vedlejší produkty se dostávají do okolí továren a kontaminují životní prostředí v množství 40-50 t/rok. Stejným způsobem jako kdysi DDT. A dnes je nalezneme rovněž úplně všude. Přitom jde pravděpodobně o látky karcinogenní. U zaměstnanců DuPont, který je jedním z největších světových výrobců hydrofobních prostředků zjistili, že mají v těle až 1 000-násobné množství PFOA než jiní lidé. Co to s nimi zdravotně udělá, nikdo ještě přesně neví. Zjištění jsou tak alarmující, že reálně hrozil celosvětový zákaz výroby hydrofobizačních prostředků. Světoznámá firma Scotchguard se dokonce na čas výroby sama a dobrovolně zřekla, ač ji to stálo 300 mil. USD/rok. Pro tyto látky se uvažují přísné limity, např. v Evropě pro vzduch 2 ppb. Víte co to znamená? Na 1 bilion částic vzduchu 2 částice limitované látky PFOA. Tak malinkaté množství se ovšemže nedá běžně vůbec měřit!

Představa, že by na trhu vůbec nebyly hydrofobní přípravky je nepřijatelná. Především pro textilní průmysl a výrobu ochranných oděvů pro průmysl. Jsou základní úpravou pro oděvy hasičů, záchranných služeb, práce ve venkovním prostředí nebo ochranné oděvy pro chemický a těžařský průmysl chránící před tekutými chemikáliemi. Hledají se tedy všemožně cesty, jak dál. Zatím se rýsuje několik řešení:

  • místo chemie C8 přejít při výrobě na chemii C6 (tedy zkrátit délku uhlíkového řetězce účinné sloučeniny). Problém je v tom, že kratší sloučeniny jsou méně účinné. Jsou již na trhu a v nabídce.
  • eliminace fluorovaných sloučenin a přechod na úplně jiné sloučeniny, např. na bázi akrylátů nebo uretanů anebo se vrátit k původním parafinickým látkám. Někteří odborníci ale varují, že je to řešení jen pro outdoorové výrobky a ne pro ochranné prostředky pro průmysl. Jsou již také na trhu. Nabízejí se jako  souladící s normou Oeko-Tex 100.
  • vrátit se k silikonovým úpravám a výrazně je vylepšit, neboť v současnosti nejsou dost účinné. Cestou by mohla být aplikace silikonových sloučenin ve formě nanočástic. Tedy částic ve velikostním řádu 1-100 nm.
  • úprava povrchů nízkotlakou plasmou. Ta ale není technologicky vůbec jednoduchá, použití na textilní úpravy je teprve v plenkách a sotva připadá do úvahy v našich provozech.
  • zavést do úpravnické praxe nově objevené kulovité molekulové útvary dendrimerů podle vzoru firmy Rudolf. To jsou velmi symetrické prostorové molekuly. Vlastnosti jsou dány funkčními skupinami na jejich povrchu a umíme vyvolat jejich silnou hydrofobitu. Jsou produktem moderní nanochemie a v textilním úpravnictví novinkou, která na širší využití v praxi teprve čeká.

Ve všech případech jde o nová chemická řešení, která se musí teprve důkladně prozkoumat. Již teď se ale ví, že všechna náhradní řešení jsou šlapáním z bláta do kaluže. Přinášejí totiž snížení hydrofobní účinnosti a úplnou ztrátu oleofobity povrchu. To znamená, že upravený povrch nebude odpuzovat látky, které vyvolávají vznik skvrn nebo některé průmyslové chemikálie. S tím se možná zákazníci čistíren smíří, ale úpravny pracovních oděvů pro chemiky ne. Pro ně je to řešení nepřijatelné. Takže v definitivní náhradní řešení teprve doufáme.

-izk-

0 0 vote
Article Rating
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments