Základy zbožíznalectví - ČISTÍRNA-KVALITNĚ.CZ

Textilní názvosloví

Textilie je souhrnný název pro textilní vlákno a výrobky, které obsahují nejméně 80% váhového množství textilních vláken. Z nich jsou vyrobené polotovary a výrobky.

Vlákno je základem každé textilie. Je to homogenní pevná , pružná látka, protáhlý útvar, jehož příčné rozměry jsou o několik řádů menší než délka. Může být přírodního nebo chemického původu, různé délky a pevnosti. Podle účelu dalšího použití se zpracovává předením, plstěním, vpichováním, prošíváním, lisováním, lepením.

Vlákenná surovina jsou vlákna v surovém nevyčištěném stavu. Získávají se pěstováním, chovem, výrobou nebo rozvlákněním textilních druhotných surovin.

Textilní výrobek je výsledek technologického zpracování textilních vláken (předení, tkaní pletení, konfekční zpracování) určený k přímému použití nebo dalšímu zpracování v jiném odvětví. Podle tvaru rozeznáváme délkové textilie ( příze, nitě, šňůry) ,plošné textilie ( tj. tkaniny, pleteniny, netkané textilie) a prostorové textilie ( tj. oděvy, kusové výrobky, technické konfekce ).Podle účelu použití rozlišujeme oděvní výrobky, bytové textilní, výrobky, ( bytové plošné textilie a kusové výrobky), technické textilní výrobky ( v průmyslu, zemědělství, stavebnictví).

Textilní polotovar je výsledek technologického zpracování textilních vláken ( např. mykání, česání apod.) nebo technologického zpracování jiných textilií ( např. tkaní, stříhání oděvních dílu apod.) určených k dalšímu zpracování v téže výrobě.

Plošná textilie je útvar, který má jeden rozměr ( tloušťku ) řádově menší než další dva rozměry ( délku a šířku). Podle použitých surovin rozlišujeme bavlnářský, lnářský, vlnařský nebo hedvábnický typ textilie. Základní rozdělení na tkaniny, pleteniny, nebo netkané textilie je dáno způsobem výroby.

Oděvní výrobek je oděv nebo oděvní doplněk, jenž je určený k odívání lidského těla a jeho ochraně nebo ozdobě.

Kusový výrobek je textilní výrobek určený k ochraně nebo ozdobě neoděvního charakteru pro domácnosti, hotely, nemocnice a jiná zařízení ( ložní , stolní, nebo koupelnové prádlo ).

Technická konfekce je textilní výrobek určený k speciálním účelům použití jako ochrana, zábrana, obal ( spací pytel, stan, airbag,markýza, batoh aj.) nebo jako náhrada klasických materiálů ( drenážní účely, filtrace, zpevňování, výplně apod.)

Rozdělení vláken podle původu

PŘÍRODNÍ VLÁKNA

1) Rostlinná

Ze semen: bavlna, kapok,
Ze stonků: len, konopí, juta, ramie, kopřiva
Z listů: novozélandský len, sisalové konopí, manilské konopí
Z plodů: kokosová vlákna

2) Živočišná

Keratinová: ovčí vlna, srst kozy angorské, kašmírské, velbloudí, králíka, koňské žíně
Fibroinová : přírodní hedvábí (pravé, plané)

3) Nerostná

Z minerálů: azbest

CHEMICKÁ VLÁKNA

1) Z přírodního polymeru

Z celulózy ( buničiny ) : acetátové hedvábí viskózové, mědnaté
Z rostlinných bílkovin: ze sójových bobů, podzemnice olejné, kukuřice
Z živočišných bílkovin: z kravského mléka, srstí,
Z mořských řás
Z přírodního kaučuku

2) Ze syntetického polymeru

Polyesterová
polyamidová
polyakrylnitrilová
polypropylenová
polyuretanová
polyvinylchloridová
polyvinylalkoholová
polyetylenová

3) hutnická

z kovů: zlato, stříbro, měď, hliník
Z nekovů: skleněná, keramická, křemíková, borová
Minerální: strusková, čedičová, lávová

4) speciální

Konjugovaná: složená ze dvou nebo více komponent

PŘÍRODNÍ ROSTLINNÁ VLÁKNA

Bavlna patří mezi nejstarší textilní vlákna. Získává se z tobolky bavlníku, kde vyrůstá na semenu jemné, až 6 cm dlouhé vlákno. Vlákna mají bílou až smetanové žlutou barvu. Vlákno je duté a zploštělé a po délce šroubovitě zkroucené. Skládá se z čisté rostlinné celulózy, a proto odolává bez poškození vyvářce ve vodě při 100°C. Má velmi dobrou pevnost, která se zvyšuje za vlhka až o 20 %. Pružnost bavlněných vláken je poměrně malá, proto se výrobky z bavlny snadno zmačkají.

Bavlna velmi dobře přijímá vlhkost a saje pot. Z hygienického hlediska je vhodná pro celý sortiment osobního, stolního a ložního prádla. Kromě toho se uplatňuje v širokém sortimentu textilních výrobků jak čistá, tak i ve směsích, zejména ve tkaninách a úpletech šatových a oblekových, dekoračních, v sortimentu přízí, šicích nití, krajek apod. Z chemických úprav je významné mercerování, které zvyšuje její lesk a pevnost.

Len je naší typickou domácí textilní rostlinou, pěstovanou převážně v podhorských oblastech. Lněné vlákno se získává rosením, máčením, lámáním a drhnutím zralých stonků rostlin. Tím se od dřevnaté části stonku uvolní svazečky jemných lýkových vláken. Následujícím vochlováním se pak jednotlivá vlákna rozčešou a nakypří a jsou tak připravena pro další textilní zpracování. Barva neběleného lnu je šedohnědá, až nazelenalá. Bělený len má barvu bílou. Len je na omak chladivý, má i za vlhka velmi dobrou pevnost, je málo pružný a snáší bez poškození vyvářku při 100°C. Ve srovnání s bavlnou je na omak tužší, méně poddajný a hůře saje vodu. Používá se zejména k výrobě stolního a ložního prádla, pracovních oděvů, plachet, čalounických potřeb, pevných šicích nití, popruhů atd.

Konopí, juta, sisal a kokos poskytují též vlákna, která lze zpracovávat textilními postupy. Tato vlákna jsou však obvykle barevná a jejich hlavním nedostatkem je drsnost a v důsledku silného zdřevnatění i tuhost a nepoddajnost. Tato vlákna se většinou zpracovávají na motouzy a příze pro výrobu koberců a rohoží a běžně se používají na výrobu pytlů a dalších druhů textilních obalů. Dále slouží jako podklad podlahových krytin, pro výrobu linolea apod.

PŘÍRODNÍ ŽIVOČIŠNÁ VLÁKNA

Vlna patří mezi nejušlechtilejší vlákna používaná pro oděvní účely. Získává se především stříháním srsti ovce domácí. Velmi jakostní je vlna velbloudí, vlna kozy kašmírské a kozy angorské, označovaná v obchodě jako vlna mohérová, a vlna angorských králíků. Textilními postupy se zpracovávají též telecí a hovězí chlupy na hrubé tkaniny a technické plsti, koňské žíně na výztuhové tkaniny a síta a zaječí a králičí srsti na kloboučnické výrobky. Živočišné vlákno vyrůstá jako chlup z pokožky. Skládá se z čisté bílkoviny, tzv. keratinu, který je příbuzný rohovině. Nerozpouští se ve vodě, avšak účinkem horké vody bobtná a na povrchu mazovatí. Proto se všechna tato vlákna účinkem horké vody a třením spojují a vytvářejí mechanicky pevnou plst. Na širokém sortimentu vlněného textilního zboží se podílí především ovčí vlna. Mezi její význačné vlastnosti patří pružnost, tvárlivost, hřejivost a příjemný omak. Jakost ovčí vlny se posuzuje zejména podle délky vlákna, jemnosti, obloučkovitosti a barvy. Vliv na jakost surové ovčí vlny má druh plemena chovaných ovcí, oblast chovu, způsob stříhání, stupeň znečištění a případného poškození atd. Všechna tato vlákna mají na povrchu pokožkovou vrstvu skládající se z plochých dlaždicovitých buněk. Jemná vlákna označovaná názvem podsada žádnou jinou význačnou strukturu nemají. U hrubých vláken (pesíků) prochází navíc středem vlákna sloupec obvykle tmavých hranolovitých buněk, které vytvářejí tzv. dřeňovou vrstvu. Tato vlákna jsou proto tlustší, méně pružná, obvykle barevná a mají podstatně nižší jakost. Vlna je výborně spřadatelná a díky obloučkovitosti a jemnému povrchovému reliéfu pokožkových buněk má velmi dobrou soudržnost v přízi, která je měkká, kyprá a na omak velmi příjemná. Protože se vlna velmi dobře směšuje s ostatními textilními vlákny, vyrábí se kromě 100% vlněné příze celá řada směsí (manipulací) ponejvíce s viskózovou a polyesterovou stříží. Vlna se dobře barví a vyznačuje se dobrou stálostí vybarvení a živými odstíny v široké škále barev. Z vlny se vyrábí bohatý sortiment svrchního ošacení, prádla a ostatního kusového zboží, oděvních doplňků, potahových a dekoračních tkanin, koberců, plstí a technických tkanin a výrobků. Současně se zbožím ze střižní vlny přicházejí do obchodu i výrobky z vlny regenerované, tj. z vlny již použité, kterou prádelny získávají ze starých vlněných textilií.

Přírodní hedvábí patří mezi vlákna živočišná a svým chemickým složením je těmto vláknům velmi příbuzné. Je však mnohem jemnější a nemá ani při silném zvětšení pod mikroskopem patrnou žádnou povrchovou strukturu. Vzniká tuhnutím tekutiny, kterou vylučuje housenka bource morušového a čínského bource dubového vytvářející zámotek neboli kokon. Vlákna jsou navzájem spojena hedvábným klihem (tzv. sericinem), který zvyšuje pevnost zámotku. Při zpracování se vlákno ze zámotku odvíjí a tak se získá asi 1000 metrů souvislého hedvábného vlákna. Přitom se současné vlákno odkližuje a zbavuje vrstvy sericinu. Neodklížená vlákna se nazývají surové hedvábí. Přírodní hedvábí se označuje jako vysoce ušlechtilé vlákno. Vyniká neobyčejnou jemností, vysokou pevností a pružností, má typický hedvábný lesk, charakteristický omak a vzájemným dotykem vydává šustivý až vrzavý zvuk. Vzhledem k vysoké pružnosti vlákna se čistě hedvábné tkaniny málo mačkají a jsou dobrým tepelným izolátorem. Přírodní hedvábí je však velmi náročné na ošetřování, musí se prát a žehlit při nízkých teplotách a vyžaduje jemné prací prostředky. Přírodní hedvábí se používá zásadně čisté a nesměšuje se s jinými textilními vlákny. Z čistého přírodního hedvábí se vyrábějí především jemné dámské šatovky, košiloviny, kravatoviny, šátky, šály apod.

CHEMICKÁ TEXTILNÍ VLÁKNA

Chemická vlákna je souhrnný název pro textilní vlákna vyráběná chemickými technologiemi. Tento název nahradil dřívější pojmenování „umělá vlákna“, které nevystihovalo skutečnost; že chemická vlákna nejsou náhradou za vlákna přírodní, ale že jsou to nová, plnohodnotná vlákna se speciálními užitnými vlastnostmi. Chemická vlákna se vyrábějí buď ve formě nekonečného vlákna – hedvábí, nebo ve formě krátkých vláken – střiže.

Pro chemická vlákna je charakteristický vysoký lesk, který je však pro většinu spotřebních výrobků nežádoucí, a proto se snižuje matováním.

Chemická vlákna se rozdělují na celulózová a syntetická.

Celulózová chemická vlákna vznikla v 18. století jako náhrada drahého přírodního hedvábí. Surovinou k výrobě vláken je celulóza, která se získává z bavlny (lintersu) nebo ze dřeva. Vlákna rozdělujeme na: viskózová, acetátová a mědňatá.

Výrobu viskózových vláken lze rozdělit do tří fází. Nejprve se ze smrkového nebo jedlového dřeva získává čistá celulóza, která se ve druhé výrobní fázi převede účinkem chemických činidel a prostředků do roztoku. V třetí výrobní fázi se získaný roztok protlačuje jemnými otvory zvlákňovací trysky. Pramének roztoku celulózy vytékající z trysky tuhne a odvíjí se jako nekonečné vlákno.

Viskózové vlákno se vyrábí ve dvou druzích: jednak jako nekonečné vlákno označované názvem viskózové hedvábí, jednak jako viskózová střiž získaná rozřezáním viskózového hedvábí na délku 2 až 15 cm podle potřeby dalšího zpracování. Viskózová vlákna mají poměrně malou pevnost, která se zamokra snižuje o 50 %. Protože jsou málo pružná, výrobky z nich se značně mačkají. Účinkem vyvářky při 100°C se rychle porušují, ztrácejí pevnost a rozpadají se. Životnost výrobků z viskózových vláken je ve srovnání s bavlněným zbožím asi o polovinu kratší. Při spalovací zkoušce vlákno hoří jako bavlna.

V současné době se vyrábějí speciální viskózová vlákna se zvýšenou pevností, odolnější proti únavě (kordová vlákna), s vyšší pevností za mokra, se sníženou nasáklivostí a s hrubou krystalickou strukturou podobnou struktuře bavlny (polynozická vlákna). Nové typy viskózových stříží jsou velmi vhodné na míchání se syntetickými vlákny.

Pro textilní účely se používají viskózová vlákna buď čistá, nebo ve směsi s ostatními druhy vláken na pletené prádlo a oblekové a dekorační tkaniny.

Acetátová vlákna jsou svým chemickým složením acetáty celulózy. Acetátová vlákna se považují za nejlepší chemická celulózová vlákna. Mají vysokou pevnost a nízkou navlhavost (jejich pevnost se sníží za vlhka nejvýše o 20 %). Při spalovací zkoušce nehoří, ale taví se. Používají se většinou čistá na výrobu brokátových šatovek, pleteného prádla a dekoračních tkanin. Ve směsi s jinými vlákny se vyskytují velmi zřídka.

Měďnatá vlákna se vyrábějí z čisté celulózy, z bavlněného lintersu, z odpadové bavlny nebo z vysoce zušlechtěné speciálně chemicky upravené celulózy. Svými vlastnostmi, především jemností a pevností, převyšují jiná celulózová vlákna (například pevnost v tahu je o 10 až

30 % vyšší, než u hedvábí viskózového a vlivem vlhkosti se tak výrazně nesnižuje). Používají se k podobným účelům jako vlákna viskózová.

Syntetická chemická vlákna

Výroba syntetických vláken je velmi složitá a skládá se v podstatě z přípravy vláknotvorné hmoty, zvlákňování, dloužení (protahování a úpravy vláken pro textilní zpracování).

Všechna tato vlákna mají celou řadu společných velmi dobrých užitných vlastností. Jsou zejména pevná, odolná v oděru, málo se mačkají, mají příjemný omak a vzhled, snadno se ošetřují a rychle schnou. Další výhodou je, že jsou syntetická vlákna v současné době již snadno dostupná v celé šíři sortimentu a za přijatelnou cenu. U řady výrobků nahradila chemická vlákna zcela bavlnu a vlnu.

Jejich jediným závažným nedostatkem je malá savost potu a v důsledku toho i poměrně malá prodyšnost, projevující se zejména u tkanin. Tato vlastnost se negativné projevuje především u osobního prádla, kde dochází při nošení ke vzniku statické elektřiny, která způsobuje zvýšenou špinivost chemických vláken. Z těchto důvodů se některé vlastnosti výrobků z chemických vláken považují za nedostatečné a neodpovídají hygienickým požadavkům.

Syntetická vlákna vyskytující se v sortimentu textilního zboží lze rozdělit podle složení do čtyř skupin: polyamidová vlákna, polyesterová vlákna, polyakrylonitrilová vlákna a ostatní.

Polyamidová vlákna (PAD) jsou po polyesterových vláknech nejdůležitější skupinou syntetických vláken. Výchozí surovinou pro jejich výrobu jsou především fenoly získané z kamenouhelného dehtu. Polyamidová vlákna se vyznačují výbornou pevností v tahu za sucha a za vlhka a ze všech chemických vláken mají největší odolnost v oděru. Používají se prakticky v celém sortimentu textilního zboží. Jsou to jednak nekonečná vlákna pro jemné pleteniny a tkaniny, jednak tvarované příze a stříž pro objemnější výrobky se zvýšenou kyprostí, prodyšností, savostí a pružností. Polyamidy se používají buď čisté, nebo ve směsích, nejčastěji s bavlnou a viskózovými vlákny.

Polyesterová vlákna (PES) jsou v současné době nejrozšířenějším druhem syntetických textilních vláken. Výchozí surovinou pro jejich výrobu je nafta a další organické látky.

Polyesterová vlákna se vyrábějí jako nekonečná vlákna a jako kadeřavá stříž. Čistá polyesterová vlákna se zpracovávají většinou pletařskou technikou. Ve směsích se zpracovává ponejvíce polyesterová stříž, a to s vlnou, bavlnou a viskózovou stříží.

Mezi vysoce ceněné vlastnosti polyesterové stříže patří především kyprý a vlněný omak, hřejivost a výborná pružnost. Polyesterová stříž patří mezi stříže s nejnižší hodnotou mačkavosti. Polyesterová vlákna jsou ze všech chemických vláken nejodolnější vůči vysokým teplotám a slunečnímu záření. Při žehlení odolávají bezpečně teplotám do 200°C. Proto se polyesterová vlákna osvědčila v celém sortimentu svrchního ošacení a při výrobě bytového textilu, především záclonovin.

Polyakrylonitrilová vlákna (PAN) se vyrábějí náročnou syntézou z acetylenu a kyanovodíku. Uplatňují se většinou ve formě stříže na úplety, netkané textilie (přikrývky), žerzejových úpletů atd. Mezi jejich význačné vlastnosti patří příjemný omak a výborná hřejivost. Snadno se perou, nesrážejí se, ale žmolkují. Jsou to vlákna vlněného charakteru a plně zastupují vlněné pletené zboží. Při praní se však znehodnotí při teplotě nad 40°C.

Ostatní chemická vlákna jsou zastoupena v sortimentu textilního zboží především polyvinylchloridovými vlákny (PVC), spandexovými vlákny (PUS) ze segmentovaného polyuretanu a polypropylenovými vlákny (POP).

Polyvinylchloridová vlákna se používají především k výrobě antirevmatického prádla a přikrývek. Vynikají silným elektrostatickým nábojem, který zmírňuje revmatické bolesti. Jejich hlavním nedostatkem je nízká tepelná odolnost a poměrně vysoká citlivost na ultrafialové paprsky slunečního záření, jejichž vlivem vlákna žloutnou. Perou se při teplotě do 40°C (při vyšších teplotách se silně srážejí a poškozují).

Spandexová vlákna se vyrábějí z polyuretanu. Jejich význačnou vlastností je pevnost, pružnost a tažnost. Svou tažností se podobají pryžovým nitím. Ve srovnání s pryží mají však větší tepelnou a chemickou odolnost a trvanlivost. Uplatňují se zejména u elastických výrobků, jako například u pružných oblekových tkanin pro sportovní účely, dámského elastického prádla apod.

Polypropylenová vlákna jsou nejmladším druhem syntetických vláken. Vyrábějí se polymerací propylenu. Vlákna jsou značně lehká, pevná, pružná a vyznačují se dobrou izolační schopností. Velmi se osvědčují v bytovém textilu jako nábytkové a dekorační tkaniny, záclonoviny a textilní podlahové krytiny.

Hutnická textilní vlákna

Hutnická textilní vlákna jsou vyrobená z anorganických látek chemickou technologií. Jako textilní konstrukční materiál se uplatňují zejména vlákna kovová, skleněná a azbestová.

Kovová vlákna jsou vlákna vyráběná z kovů tažením. Dříve se většinou vyráběla z drahých kovů (zlata, stříbra), popřípadě v kombinaci s další složkou ve formě pokovených drátků (pozlacené stříbro nebo postříbřená měď).

V současné době jsou to například hliníková, měděná, ocelová a mosazná vlákna. Mezi kovová vlákna patří tzv. dracouny (proužky kůže nebo nitě obtočené zlatým i zlaceným páskem nebo drátkem). Kovová vlákna se používají například při výrobě brokátových tkanin, v prýmkařství a ke zdobení hotových tkanin výšivkou.

Skleněná vlákna jsou nekonečná vlákna vyráběná tažením z roztavené skloviny. Jsou nehořlavá, pevná, křehká a odolná proti teplu. Skleněné příze se používají k výrobě tkanin a sklolaminátů.

Azbestová vlákna se získávají z vláknitého nerostu azbestu (osinku). Používají se na výrobu ochranných ohnivzdorných obleků, rukavic a obuvi.

Textilní vlákna se spřádají vytváří se z nich nitě, které se potom používají k vyrobě tkanin pomocí tkalcovských stavů. Lze použít i jiné výrobní technologie, ale to již nejsou tkaniny, ale pleteniny nebo netkané textilie.

Jak rozpoznat jednoduše příslušnost textilního vlákna ke skupině

Každá oděvní součást by měla být označena symboly pro ošetřování textilií a také visačkou kde je uvedeno materiálové složení výrobku. Pokud toto na textilii není, je lépe zakázku vrátit zákazníkovi. Pokud bychom takovouto zakázku přijali, bereme za její zpracování plnou zodpovědnost. Jestliže se rozhodneme zakázku přijmout, je nutné snažit se orientačně zjistit z jakého druhu vlákna je zakázka zhotovena. K tomuto nám slouží tzv. spalovací zkouška. Jedná se o jednoduchou zkoušku, která nám podá orientační informaci o skladbě tkaniny. Vychází z principu,, že každý druh vlákna je různě hořlavý. Po zapálená vlákna sledujeme tyto ukazatele: způsob hoření, zápach při hoření, barva popela,

Spalovací zkoušku můžeme doplnit orientačním chemickým testem a to vyžíháním vzorku vlákna ve zkumavce a jeho vyhodnocení pomocí lakmusového papírku.

Způsoby rychlého určování vláken

Druh vlákna	Živočišná vlákna. Vlna Hedvábí Kaseinová vlákna	Rostlinná vlákna Bavlna Len Viskoza	Acetátová	Polyvinylová	Polyamidová
Hoří	Pomalu	Rychle	Rychle a taví se	Rychle a taví se	Rychle a taví se
Zapáchá	Spálené vlasy	Spálený papír	Kysele	Slabě po spálených vlasech
Popel	Světle šedý až černý škvarek	Bíly až šedý	Světle šedý škvarek	Černý	Tmavohnědý
Vzorek žíhaný ve zkumavce Páry barví zvlhčený lakmusový papír	alkalicky	Kysele	Kysele	Alkalicky	Alkalicky

Další metody identifikace materiálového složení textile, jsou omak a odborný odhad.

Omak je druh zkoušky, který všichni určitě znáte. Důležitým ukazatelem je pocit, který vyvolává styk textilie s lidskou pokožkou. Zejména se jedná o promnutí textilie mezi prsty, pomocí hřbetu ruky, či promačkáním cípu látky v dlani.

Teplý, měkký omak mají materiály vlna a bavlna, vlna se méně mačká.

Chladivý omak mají len a přírodní hedvábí, hedvábí je navíc jemné, lesklé, při mnutí vydává šelest, je nemačkavé. Len naopak je drsnější a mačká se.

Viskóza je podobná bavlně, při mnutí vydává vrzání.

Odborný odhad, z názvu je zřejmé, že laikovi tato zkouška nic neřekne a jacíkoliv popis je zbytečný. Odborný odhad může dělat jenom odborník, který má s textilními materiály dlouhodobé zkušenosti. Zná detailně materiály i konstrukci oděvních součástí.

Speciální plošné textilie

Tyto textilie mají speciální vlastnosti oproti výše uvedeným textilním materiálům. Jedná se o textilie, které mají speciální úpravu vláken nebo celého povrchu textilie. Jsou to úpravy vodoodpudivé, nehořlavé, antimikrobiální, antistatické.

Údržba oděvních součástí z takovýchto materiálů musí být taková, aby udržela původní vlastnosti oděvu. Z praxe víme, že při chemickém čistění je reálné nebezpečí, že úroveň původních vlastností snížíme. Držme se proto vyzkoušených postupů a technologií.

Je málo známe, že na příklad textilie s membránami nebo se zátěrem se nesmí odstřeďovat při vysokých otáčkách. Odstředěním tlačíme vodu do membrány a tím ji neúměrně namáháme, může dojít k jejímu poškození.

Na membránu nesmíme použít aviváž a změkčovadla, ty způsobují zalepení membrány a omezují transport vlhkosti.

Textilie, které mají vlastnosti definované pro určitý účel použití, nazýváme funkční textilie. Jedná se o oděvní textilie, jsou to zejména oděvní textilie pro sportovní vyžití, následně bytové textilie a textilie pro úklid.

Mezi nejčastější funkce oděvních textilií patří ochrana, jsou odolné proti vodě, větru, slunečnímu záření, ohni, zápachu apod. dále mají speciální vlastnosti jako tepelně izolační vlastnosti, prodyšnost, propustnost pro vodní páru, rychlý transport vlhkosti od těla.

Funkční textilie

Funkční prádlo

Zajišťuje odvod potu a zadržuje tělesné teplo ( termoprádlo). Materiál má schopnost transportu vlhkosti od těla, vlhkost zůstane na povrchu vlákna a je předáno další oděvní součásti nebo se odpařuje do vzduchu.

Vlákna, která se používají pro výrobu funkčního prádla, mají nízkou nasákavost a vzlínavost vody po povrchu vlákna. Mezi transportní vlákna patří: polypropylen (MOIRA, KLIMATEX ), polyester, polyamid. Vhodná je i vlna, ale pouze druh merino, ta je sice nasákavá, ale dává pocit suchého tepla, její výbornou vlastností je odolnost vůči pachům.

Některé druhy prádla mají i antipachovou úpravu. Zabraňuje vzniku zápachu a množení bakterií, které rozkládají pot. Populární jsou na příklad ionty stříbra.

Funkční textilie pro oděvy

Jsou to textilie pro střední i vrchní vrstvu oblékání, zajišťují termoizolaci, voděodolnost a větruvzdornost.

Ze syntetických vláken je vhodný polyester (dutá vlákna ), z přírodních materiálů vlna.

Fleece je materiál, pletenina ze syntetických vláken, počesaná po jedné nebo obou stranách. Je to výborná termoizolační textilie, má vysokou hřejivost, prodyšnost, měkkost, lehkost. Výhodou je, že ji lze prát v pračce s omezením sušení v sušičce a nesmí se žehlit. Používá se na volnočasové a sportovní aktivity, dále na přikrývky a deky.

Voděodolnost je vlastnost výrobku odolávat po určitou dobu dešti. Kapky vody se nevsáknou do textilie, ale po ni stečou. Úprava se provádí impregnací, napouštěním textilie látkou, která vytvoří na povrchu tkaniny film. Je nutno upozornit, že tento film údržbou slábne a je třeba jej obnovovat.

Softshell jsou materiály, které mají zamezit prostupu větru ( větruodolnost )a ochránit před deštěm, sněhem ( voděodolnost ). Tyto textilie jsou poněkud tužší a jsou buďto jednovrstvé nebo sendvičové (vícevrstvé). Jednovrstvé jsou opatřeny zátěrem, který vytváří pevný, pružný film na povrchu tkaniny. Nevýhodou této úpravy je špatný odvod vlhkosti, potu z materiálu ven. Vícevrstvé jsou vybaveny membránou.

Sendvičové textilie

Jedná se o textilie složené z více vrstev, jsou spojené laminováním, prošíváním, lepením. Používají se na svrchní vrstvu oblečení jako ochrana proti vlivům počasí. Vlastnosti těchto textilií jsou ovlivněny vlastnostmi membrány. Nejpoužívanější jsou :

Membrána GORE-TEX je složená ( laminovaná ) ze tří vrstev, větruvzdorné, voděodolné a prodyšné membrány mezi textiliemi. Membrána je mikroporézní, takže póry jsou menší než kapka vody a větší než molekula vodní páry.

Membránový softshell, ten je také třívrstvý, vrchní vrstva je většinou tkanina nebo pletenina, dále je membrána z prodyšné neporézní nepromokavé vrstvy, a spodní vrstva z pleteniny nebo fleece, která je hřejivá.

Textilie z mikrovláken

Takto se označují vlákna chemického původu, které mají příčný rozměr 1-10 mikrometrů. Směsování je možné pouze s jinými mikrovlákny, ne z přírodních vláken. Z mikrovláken se vyrábějí lehké tkaniny a pleteniny, které mají ve struktuře velký počet malých pórů zadržujících velký objem vzduchu. Umožňují dobrý prostup vlhkosti od těla, rychle schnou. Udržují se praním, nedoporučuje se používat aviváž. Používá se na svrchní pláště, bundy, sportovní oděvy, pro ložní prádlo, a nábytkové potahy. Dalším používání je v oblasti úklidu, používají se k výrobě mopů, prachovek a také pro výrobu filtrů.

Vysocefunkční textilie

Jedná se o materiály pro zvláštní použití na příklad pro hasiče, záchranáře, vojsko, v medicíně, apod. U těchto materiálů vyžadujeme různé nadstandardní vlastnosti, proto se nazývají jako vysocefunkční nebo textilie s vyšší přidanou hodnotou. Jsou odolná vůči vysokým teplotám, chemikáliím, záření, mikroorganismům. Jsou antistatická, voňavá, vstřebatelná v lidském těle. Mají výborné mechanické vlastnosti, jako jsou pevnost, vysoká houževnatost, malá tažnost aj.

Smart textilie (inteligentní textilie)

Jsou to textilní materiály, které jsou citlivé na vnější podněty jako jsou na příklad chemikálie, záření, el. energie magnetické pole a další. Tyto materiály na uvedené podněty reagují a to buďto pasivně (pasivní inteligentní textilie)- Využití je jako čidla či indikátory, nebo aktivně (aktivní inteligentní textilie). Reagují na daný podnět na příklad změnou tvaru (textilie s tvarovou pamětí), nebo uvolňují teplo, mění barvu apod. Většinou se jedná o použití speciální látky ve vlákně, v přízi nebo v zátěru.

Velikostní skupiny

Používá se také název velikostní sortiment. Jedná se o soustavu velikostí oděvů, která je systémově rozdělena do velikostních skupin, tabulek, podle základních tělesných rozměrů typových postav, odstupňovaných v určitých intervalech. Na trhu je celá řada velikostních sortimentů, která způsobuje zmatek v hlavách zákazníků. Sice EU pracuje na vytvoření jednotného systému pro označování velikostí, ale zatím si musíme vystačit se starým označováním. V obchodech se setkáváme s označováním podle starých norem ČSN, německých, italských, anglických, amerických. a pod. Záleží na původu textilie. K označování velikostí se využívají piktogramy, písmena čí číslice. Ve všech případech je velikost dána základními tělesnými proporcemi – výška, obvod hrudi, obvod pasu, obvod sedu .

Na webových stránkách najdeme tabulku velikostních sortimentů ZDE.