Pračka je běžnou součástí každé domácnosti a celou řadu textilních výrobků si doma a bez potíží vypereme. Ale ne všechny! Proč tomu tak je? Některá vlákna, především přírodní, ve vodě bobtnají. To znamená, že vlákno, je-li namočeno, z okolí přijímá vodu a mění tloušťku, délku a tvar. A celý výrobek přirozeně také. Vliv vody na chemická vlákna, např. polyester je naopak malý.
Nejrozšířenějším a zcela běžným přírodním materiálem je bavlna a běžná je také vlna. Zejména pro vlnu je praní ve vodě rizikové, vlna se sráží a plstí, výrobky ztrácejí původní tvar a mění se jejich velikost. Vodní lázeň je tedy „mokrá“ a praní je mokrý proces. Aby se vyloučil vliv vody na výrobek, vymysleli jsme si chemické čištění, tedy praní nikoliv ve vodě, ale v chemickém rozpouštědlu. Těch je mnoho druhů a nejběžnější je perchloretylén, stručně PER. V rozpouštědle vlákna nebobtnají a k žádným změnám velikosti, tvaru a vlastností vůbec nedochází. Rozpouštědlovou lázeň proto považujeme za „suchou“ a chemické čištění je suchý proces.
Udělějte si doma malý pokus. Nachystejte dva stejné kousky tenčího papíru, třeba toaleťáku nebo ubrousku. Jeden kousek namočte na půl minuty do vody a druhý na stejnou dobu do nějakého rozpouštědla. Auto má doma každý, takže dostupný by mohl být benzin nebo nafta. A potom zkuste oba kousky rozthnout. Vodou nasáknutý kus se roztrhne a rozvlákní už při docela malém tahu, naopak ten namočený v benzinu má stejnou pevnost jako původním papír suchý. Takže vlastnosti papíru (složením je to buničina podobná celulosovým vláknům) se ve vodě mění, v rozpouštědle ne. A to je právě ten rozdíl v působení na oděv v lázni mokré a lázni suché.
O tom, zda se výrobek může prát nebo jenom chemicky čistit rozhodují s konečnou platností symboly údržby umístněné na oděvu. Je to povinné označení, má ho každý výrobek (pokud schází, jde patrně o šmejd) a má se respektovat doma i u profesionálů provozujících prádelnu nebo čistírnu. Do textilního průmyslu proniká stále častěji chemie a někeré přílohy, fixace a ztužující prvky se nepřišívají, ale vlepují. Je to rychlejší. A lepená místa může voda při praní také poškozovat. Takže i kus, který bychom bez váhání vyprali, může nést symbol praní zakazující.
Aby to s mokrou a suchou lázní bylo ještě komplikovanější, existuje a stále se šíří nový způsob údržby, který se jmenuje mokré čištění. Je to protimluv, který k nám přešel z němčiny. Víme přece, že čištění je pochod suchý, jak tedy může existovat „mokré“ čištění? Jde v postatě o praní ve vodě, ale za velmi přísně kontrolovaných podmínek, když účelově v jeho průběhu omezujeme působení teploty, času, chemikáliií i mechanický účinek na oděv. Je to tedy nesmírně šetrné praní, které nelze realizovat doma, ale jen u profesionálů.
-izk-