Provází nás a slouží tisíce let. Babyloňané vařili mýdlo již před 5 000 lety a jsou (snad) i jeho objevitelé. Vařili ho ze směsi tuků a popela a bylo především lékem. Po té vařili i staří Egypťané, Řekové i Římané. I naši předchůdci, Keltové. Nazývali ho „saipo“, od kterého se odvozuje anglické „soap“ a latinské „sapo“. Prakticky všechny starověké národy uměli mýdlo vařit, ale pořád bylo především léčivem. K myti ho začala používat až bohatá středověká šlechta neboť to byl výrobek luxusní a běžným lidem nedostupný.
Poptávka byla po mýdle ze syrského Aleppa. Vyrábělo se z olivového oleje a louhu a unikátní přísadou byl vavřínový olej přidávaný na konci várky v množství 20-40%. Mýdlo bylo velmi šetrné k citlivé pokožce a vařilo se podle receptů starých stovky let.
Za Přemyslovců mýdlo na trhu nebylo, a pokud ho hospodyňka chtěla, musela vařit sama. Mydlářství se etablovalo až za Lucemburků a první cech mydlářský byl založen v Praze v roce 1464. S moderní výrobou mýdla u nás přišel 1848 Georg Schicht. Vařil mýdlo v rodinném domku v Rudolticích u Liberce. Jeho syn byl čiman a v Novosedlicích nedaleko Ústí nad Labem vybudoval 1882 závod na výrobu mýdla, který byl před 1. sv. válkou největší v Evropě. Rodina byla po 2. sv. válce odsunuta a z fabriky je dnešní Setuza. Scichtovo mýdlo byl pojem, stejně jako mýdlo s rakem z rakovnické Rakony „když souboj, tak s drakem, když mýdlo, tak s rakem“! V 16. st. kdy se v Evropě věřilo, že voda, mýdlo a mytí je škodlivé, vyráběli první kolonisté v Americe již domácí mýdlo. Tuk a popel na výrobu sbírali po celý rok. O 200 let později v Novém světě dva angličtí emigranti Wiliam Procter a James Gamble, mimochodem švagrové, založili 1837 v Cincinnati závod na výrobu mýdla a dnes je to obrovský koncern se skoro 100 000 zaměstnanci a obratem přes 83 mld. USD. Výroba mýdla ve velkém byla již tehdy možná díky objevu Francouze Nicolase Leblanca (1742-1806) a jeho výrobě sody z kuchyňské soli. Slávu mu to nepřineslo a skončil špatně: francouzská revoluční vláda mu patenty bez náhrady zkonfiskovala, slíbenou odměnu nevyplatila a Leblanc bez prostředků spáchal nakonec ve starobinci sebevraždu.
Z výroby mýdla se postupně stal slušný bussines (v USA ročně 75 mld. USD) a i když mýdlo ustupuje chemickým detergentům, pořád se ho vyrábí na 9 mi. tun ročně. Platí, že množství spotřebovaného mýdla je spolehlivým ukazovatelem bohatství a civilizovanosti národa. Těsně před 1. sv. válkou vedli ve spotřebě s velikým náskokem Spojené státy, skoro s 12 kg/rok/obyvatele, a na konci tabulky bylo Rusko s 2 kg. V Česku se ročně prodává 11 mil. kusů mýdla. Američan utratí za mýdlo a detergenty asi 90 USD/rok. Mýdel se vyrábí mnoho druhů: klihová, mazlavá, toaletní, medicinální, glycerinová, antialergická aj. Velikou specialitou jsou mýdla pro praní v mořské vodě. Objevili je Američané za 2. sv. války pro vojáky v Tichomoří a objev byl pro ně požehnáním.
Mýdlo má i své zajímavosti. Římské pradlenky praly podle legendy v mýdle, aniž o tom věděly. Jeden z římských pahorků se jmenuje Mount Sapo. Před věky dlouho sloužil jako obětní místo, na kterém pohané obětovali tisíce zvířat. Tuk z jejich těl se míchal s popelem a deště směs, která přirozeně zmýdelňovala, splachoval do Tibery. Pradleny si všimly, že právě v této části řeky se pralo nejlépe. A zda-li víte, které mýdlo je nedražší na světě? Vyrábí ho jakási rodinná firma v Libanonu. Kostka mýdla stojí 2 800 USD (asi 65 000 Kč). Proč? Mýdlo je preparováno směsí zlatého a diamantového prášku. Z hlediska funkce nesmysl, ale pro bohaté snoby přitažlivý. Dobrý zvuk v Evropě již od 16. st. mělo marseillské mýdlo. Vyrábělo se v tomto přístavním městě podle střežených rodinných receptů a za Napoleona I. Bonaparte (1769-1821) byla výroba regulována i jeho dekrety. Šlo o velmi čisté mýdlo z olivového oleje, obvykle s přísadou rostlinných výtažků a silic. Nabízí se u nás v obchodech i dnes, ale pod názvem se skrývá ledacos.
A jak to, že mýdlo vůbec pere? Mýdlo je tenzid se zvláštní stavbou molekuly. Smáčí pokožku a nečistotu, ta se z pokožky uvolňuje a proudem vody odplaví. Jak se lidé zbavovali špíny, když neměli mýdlo? Dlouho se máčeli v teplé vodě a potom bohatě mazali prvotřídním (ti, co na to měli) olivovým olejem. Ten potom z těla seškrabovali zvláštními škrabkami. Dřevěnými, kostěnými, boháči je měli ze zlata.
-izk-