Dobrý vítr do plachet!

Tak si před lety popřávali kapitáni plachetních korábů a dnes si tak přejí investoři větrných elektráren. Vítr se využívá snad 5 000 let, tehdy k čerpání vody, v Mezopotámii. Velmocí větrných mlýnů novověku je Holandsko, kde se v 2. pol. 19. st. točilo  9 000 větřáků. Čerpaly vodu, mlely obilí, poháněly pily, lisovaly ovoce. V Čechách ty první byly postaveny ve 13. st. a celkem jich byla asi tisícovka. Vítr konkuroval po staletí vodě. Ta byla sice méně okázalá, ale silnější. Dnes je lidstvo na rozcestí. Neobnovitelné zdroje se postupně vyčepávají, zamořují planetu skleníkovými plyny a vzniká veliký otazník: co dál? Zelení říkají „využijme obnovitelné zdroje“. Vítr k nim patří. Upřímně: nedovedu si představit velkou prádelnu, která by byla energeticky závislá jen na energii vyrobenou z větru.

Česko s větrem bůhvíjak zadobře není. Průměrná rychlost větru je jen 2,5 m/sec (nejvíc fouká v Krkonoších a na Šumavě, ale ochránci opakují tvrdohlavě NE), instalovaný výkon máme 320 MW a vítr přispívá do sítě jen 0,7%. Experti říkají, že by to mohlo být 5-8%. Názory se liší, podle toho, komu mluvčí fandí. Jinou řečí mluví techničtí experti, jinou zelení aktivisté. Německo má instalovaný výkon 60 000 MW a Dánové získávají z větru rekordních 47% energie. Jejich podmínky jsou ale se střední Evropou nesrovnatelné. Stovky kilometrů dlouhá pobřeží s plytkou vodou a stálým větrem jsou pro stavbu větrníků ideální. V Evropě se do obnovitelných zdrojů ročně investuje 30 mld. Euro, hodně z toho jsou dotace, a poskytují 17% energie. Investuje se především do větrných farem. To jsou stovky až tisíce větrných elektráren blízko sebe (rozestupy jen čtyři průměry rotoru a vzdálenost osminásobek). Největší větrná elektrárna na světě (a nepředstavitelně velká) se skládá z 18 farem, ve kterých je 7 000 obrovských větrných turbin. To je třetina ze všech na světě vůbec. Areál je blízko pouště Gobi v čínské provincii Ghanzou. Blízkost pouště není náhodná. Silné větry tam vanou prakticky pořád. Výstavba dosud stála 17,5 mld. USD a elektrárna produkuje 8 000 MW s perspektivou 20 000 MW. Výkony větrných turbin se pořád zvětšují. Ty v současnosti největší jsou vysoké 260 m s průměrem rotoru 220 m a mají výkon 15 MW. Čtenář by měl vědět o projektu, který pomalu spěje k realizaci a je společným dílem Němců, Holanďanů a Dánů. Jde o stavbu několika obrovských větrných farem na pískové lavici 260×100 km v Severním moři mezi Británií a Dánskem Dogger Bank. Hloubka moře je zde jen 15-35 m, což nečiní při stavbě stožárů potíže. Stavební technologie je zvládnuta. Uprostřed by měl být založen umělý ostrov se vší potřebnou infrastrukturou. Větrníky by měly být, ty v současnosti odzkoušené největší, s výkonem po 12 MW. Pokud se plány zrealizují, bude Dogger Bank důstojnou konkurencí Číně. Za zmínku stojí i budování plovucích elektráren na hlubokém moři (300 m a více). Nejdále jsou s realizací Norové. Elektrárny jsou bezobslužné a servisují se vrtulníkem.

Obnovitelné zdroje jsou samozřejmě fajn. Až na jednu maličkost: fungují podle přírody, ne podle našich přání. Slunce jednou svítí a jindy ne, vítr někdy fouká, jindy je bezvětří. A odborníci se shodují: „žádná z možností ukládání energie zatím není vhodná pro dlouhodobou a hlavně levnou akumulaci velkého množství energie“. Takže nejde jen o výrobu energie, třeba i z větru, ale o to, jak ji uložit a použít později! Přímo ji skladovat nelze, skladovat lze jen její nositele. Teoretických systémů, jak to udělat, je mnoho. Ale některé jsou jen v rovině teorií, jiné fungují jen v laboratořích a jen pár je jich v poloprovozu. Ve velkém a osvědčeně fungují jen přečerpávací elektrárny. Velkých je na světě asi 500. Společným problémem všech skladovacích systémů je nízká celková účinnost a vysoká cena. Skladovací systémy prodraží elektřinu nejméně desetkrát, některé až třicetkrát. A to je pro praxi stav nepřijatelný. Na problému se bádá a definitivní řešení je hodno Nobelovy ceny. Zatím není.

A ještě jeden problém větrných elektráren. Co s těmi starými, které dosloužily? Strojovnu lze rozebrat a mnohé recyklovat, co ale s obrovskými a nezničitelnými vrtulemi a stožáry? Jsou ze skelného laminátu a ten je nerecyklovatelný. Jak je ekologicky likvidovat, zatím nikdo přesně neví.

-izk-

0 0 vote
Article Rating
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments