Zamyšlení nad obyčejným mýdlem

Používáme ho mnohokrát denně jako samozřejmost a nijak zvlášť si ho nevážíme. Znovu a znovu. Je přitom základem hygieny člověka a jeho spotřeba vypovídá o úrovni společnosti. Nezbytná a samozřejmá pomůcka pro praní, úklid, čistotu a hygienu. Obyčejnské mýdlo! Nebylo tomu vždy tak a i mýdlo má svou historii.

Nejstarší dokument o mýdle je starý 5 000 let. Hliněná destička z osady Tello mezi Eufratem a Tigridem s klínovým písmem vyvedeným popisem přípravy mýdla. Staří Sumerové asi mýdlo používali na praní surové vlny a vařili ho z popela (ten obsahoval alkalickou potaš) a oleje. Možná ale, že lidé mýdlo objevili náhodou mnohem dříve, aniž věděli, oč jde. V Římě na úpatí pahorku Sapo nad řekou Tiberou se podle legend pralo prádlo před tisíckami let nejlépe. Víte proč? Na pahorku byl dávno, předávno pohanský templ s obětištěm, na kterém rituálně padlo životem tisícky zvířat. A mohlo se stát, že popel z obětin a dřeva se míchal s tukem zabitých zvířat a spontánně vzniklé mýdlo se splachovalo za deště do Tibery a usnadňovalo praní. Kdož ví? Určitě znali mýdlo staří Egypťané. Vařili ho z přírodní sody (ložiska tzv. trony měli po ruce) a živočišných tuků. Mýdlo to bylo tuhé oproti sumerské mazlavině. Zdatní námořníci Féničané rozšířili mýdlo po Středomoří, Španělsku a Portugalsku. A světe div se, staří Řekové, velmi dbalí osobní hygieny mýdlo neznali a nevařili, ale Římané ano. Spíš ovšem jako léčebný než hygienický prostředek. Na území římské říše později expandovali Keltové. Ti žili i na našem území a mýdlo uměli vařit. Říkali mu „sepe“ a z něho asi později pochází německé „seife“. Přes Byzanc se znalost mýdla dostala k Arabům. Ve Středověku se na hygienu v Evropě příliš nehledělo a mýdlo nikoho nezajímalo. Snad jen jako přepychový výrobek královský dvůr. Zlomem bylo 18. století. Došlo k obrovskému rozmachu textilní výroby v Anglii, výrobky se musely prát a poptávka po mýdle prudce vzrostla. Popel jako surovina nestačil a chemici získali obrovskou motivaci, jak vyrábět něco jiného alkalického, nejlépe sodu. Podařilo se, a Solvayova metoda výroby sody se rozšířila do celé Evropy a soda se stala masivním základem pro výrobu mýdla. Nejen průmyslovou. Mýdlo se z odpadních a celoročně odkládaných tuků vařilo i v domácnostech. U nás třeba ještě v Protektorátu Čechy a Morava za 2. světové války. Tehdy bylo mýdlo v obchodech prakticky nedostupnou komoditou. Konzumním a běžným zbožím se mýdlo stalo až v 19. století a spotřeba mýdla na osobu za rok se považovala za důležitý ukazatel vyspělosti společnosti. A ve světě to vypadalo tak, že začátkem 20. století ve spotřebě mýdla vedly USA s 11 kg, následované Německem s 10 kg. Rakousko-Uhersko se spotřebou 4,2 kg bylo druhé nejhorší a vůbec nejhorší zaostalé Rusko s 2,1 kg. Proč u nás za 2. světové války nebylo mýdla? K jeho výrobě scházely tuky, které se přednostně využívaly jako potravina pro vojsko a pro civilisty to, co zbylo. Ty scházely Němcům natolik, že se vskutku mýdlo vyrábělo i z uhlí. Němečtí chemici F. Fischer a H. Tropsche totiž vymysleli technologii, kterou šlo z uhlí získat uhlovodíky, ty převést na mastné kyseliny a z nich alkalizací vyrobit mýdlo. Z mastných kyselin se daly vyrobit i tuky. Proces se opravdu za války ve velkém využíval.

Dlouho bylo mýdlo spíše medicínským prostředkem než hygienickou potřebou. Do mýdloviny lze vskutku přidávat rostlinné extrakty a léčivé přípravky, které se do pokožky dobře vstřebávají. Medicínská mýdla s obsahem síry, kyseliny salycilové, boraxu, dezinfekčních přípravků, dehtu atp. se dosud vyrábí a v praxi užívají. Historicky mělo výborný zvuk tzv. Marseillské mýdlo, které se vyrábělo z čistého olivového oleje. Francouzům se připisuje i objev toaletního mýdla, když do mýdloviny začali přidávat rostlinné vonné oleje a esence a dali mýdlu vejčitý tvar. Obrovský kšeft si z mýdla udělal francouzský král Ludvík XIV (1643 -1715). Vypudil cizí mýdlovarníky a ovládl výrobu, trh a zisky z mýdla plynoucí. A víte, kdy vzniklo mýdlo na holení? Je dokumentováno v roce 1525. Dnes se význam mýdla jako pracího prostředku spíše snižuje a v  pracích prostředcích se dává přednost syntetickým detergentům před mýdlem. Je tak i proto, že syntetickým detergentům nevadí ani velmi tvrdá voda, mýdlu ale ano. Obyčejné mýdlo je třeba zcela nepoužitelné v mořské vodě s vysokým obsahem soli. Zvláštní mýdlo pro mořskou vodu pro americké vojenské jednotky v Tichomoří za 2. světové války se dosud považuje za jeden z nejdůležitějších objevů válečného období. Chemických detergentů se dnes vyrábí 5-6x více než mýdla, ale i mýdlo má na trhu trvalé a nenahraditelné postavení.

-izk-

Komentujte

  Odebírat  
Upozornit na
ČISTÍRNA-KVALITNĚ.CZ