Pere každá domácnost, pořád dokola a každá domácnost je přesvědčena, že na praní se nedá nic zlepšit a že to není ani potřeba. Ale má stránky, o kterých se ani moc neví. Třeba uvolňování mikrovláken do pracích vod. Souvisí se strukturou a životností textilií. V evropských zemích je jejich spotřeba 10-12 kg/os/rok. Kdybychom prodloužili jejich životnost o 9 měsíců, znamená to o 20% menší zátěž pro zdroje a uhlíkovou stopu. A také samozřejmě méně mikrovláken ve vodě.
Pro představu: Evropa jich ročně odepere do vod 4 000 tun. Praní není tak úplně bezproblémové, Američané si spočítali, že má na svědomí 8% domácnostních emisí CO2. A nejvíce souvisí s teplotou praní. Po generace jsme prali při vysokých teplotách vyvářkou a teď najednou máme jít s teplotami co nejníže? A zakořeněný zvyk měnit? O změny se postaraly pračky. Je jich v užívání 2,4 mld. a přibývají. Ve vyspělých krajinách do každé domácnosti. Výzkumník Ha-Joon z Univerzity Cambridge řekl: „pračky změnily svět více než internet“ a panuje shoda, že pračky jsou největším vynálezem průmyslové revoluce. Nejen pereme, také mácháme. Nečistoty z hloubky textilu musíme vymýt. Musíme v prádle zajistit jakýsi chemický a elektrolytický gradient, který špínu vypudí. Pomáhají detergenty. A naopak proces zpomalují mikropóry, které se nečistot vzdávají jen neochotně. Některé částice se ale vyplaví rychle a vědci zkoumají proč? Pro máchání je to jen dobře. Zdánlivě jednoduché máchání zahrnuje více procesů: pohyb prádla, průnik lázní textiliemi, noření prádla, ohřev lázní, koncentrace detergentu, spotřebu vody atd. Klíčová je spotřeba vody. Má-li být nižší, musí být máchání účinnější. Třeba u tunelových praček protiproudem prádla a lázní.
V prádelnách snižujeme spotřebu vody jejím kaskádovým využitím: vodu z máchání hotelového prádla lze využít na následné praní pracovních oděvů a tu ještě na praní rohoží. Recyklační systémy se vyplácí tím více, čím je prádelna větší. Praní není bezemisní činnost, produkuje CO2 a mikrovlákna. Oxidu uhličitého 62 mil. tun za rok. Platí, že čím jsou pračky modernější, tím jsou i příznivější z hlediska zátěže ŽP. Současné pračky (a nejen průmyslové, ale i domácí) potřebují o 70% méně vody než ty v 70. letech. Jenom snížení teplot lázní o pár stupňů redukuje spotřebu energie a produkci CO2. To je důvod snižování teplot praní a docela možná, že skončíme až u lázní s 20°C. Motorem jsou výrobci, brzdou spotřebitelé.
Hospodyni zvyklou celý život na vyvářku, budete jen obtížně přesvědčovat, aby prala ve studené vodě. Přístup k teplotám praní se mění, i když v hlavách konzumentů pomaleji než v praxi. A mění se i přístup k vodě a její spotřebě. Kdysi bylo její šetření jen koníčkem spotřebitele závislým na jeho rozmarech a bez většího ekonomického tlaku, dnes je nezpochybnitelnou nutností.
Chcete-li na trhu obstát, musíte s vodou šetřit. I v domácnostech. Tam je průměr spotřeby v Evropě 144 l/den/os. Z toho sprcha 25 l, spláchnutí WC 12 l, koupel ve vaně až 1410 l, mytí rukou 5 l, mytí nádobí 10 l. A máte-li bazén (a to je žrout vody největší), potřebuje 20-40 000 l vody na jedno naplnění a přitom se z něho denně odpaří 200 litrů. Pro Evropu se udává průměrná spotřeba vody 15 l/os/den.
-izk-