Je mokré čištění rovnocenná náhrada za čištění v PER?

Technologie mokrého čištění je jediná výrazná inovace, která se v českých chemických čistírnách rozšířila. Doposud byla hlavní inovační linie vedena v oblasti hledání kvalitního rozpouštědla, které by nahradilo stávající nejvíce rozšířené rozpouštědlo a to Perchloretylen ( PER). Vývoj vhodného rozpouštědla je veden hlavně v zahraničí a většina výsledků těchto inovací jde mimo nás, převážně z důvodů vysoké ceny nových rozpouštědel.

Většinou by s výměnou rozpouštědla bylo nutné vyměnit i vlastní čisticí stroj. Z těchto důvodů v naší republice převládá   z 90% čištění v PER, tedy technologie suchého čištění. Provozovatelé čistíren proto s obavou sledují úpornou snahu ekologických aktivistů označit PER za karcinogenní a nebezpečný pro člověka. Výsledkem jejich snahy je dosáhnout úplný zákaz používání PER v EU. Je zbytečně se podrobně zmiňovat o těchto snahách neboť čistírenští odborníci trend velice dobře sledují a s obavou hledí do budoucnosti. Kladou si otázku, co bude dále a hlavně v jakém časovém horizontu. Ekonomická situace v oboru čištění v ČR je taková, že za současných ekonomických podmínek si žádná (nebo skoro žádná) čistírna nevydělá na inovaci technologie suchého čištění. Takováto změna by měla i dopad na výrazný nárůst ceny za službu.

Většina čistíren, aby předešla tomuto pesimistickému předpokladu vývoje, si pořídila, či pořizuje technologii mokrého čištění.Technologie mokrého čištění je popsána zde Jsou i čistírny, které již zrušily technologii suchého čištění v PER a  provozují  pouze technologii mokrého čištění.  Je snaha, a to nejen v České republice, prezentovat tuto technologii jako rovnocennou náhradu za suché čištění, jako její ekologičtější variantu.

Je tento názor správný?  Je možné považovat technologii mokrého čištění za rovnocennou náhradu technologie suchého čištění s rozpouštědlem PER? Domnívám se, že nelze.

Podívejme se na tento problém podrobněji při zachování co největší možné stručnosti.

Právní hledisko:

Laicky řečeno podstatou chemického čištění je uvést oděvní součást do takového stavu, aby splňoval podmínky hygienické i estetické. Jakou technologii k tomuto čistírna zvolí, do určité míry zákazníka nezajímá, požaduje pouze výsledek dle svých představ a požadavků. Volba technologie je na odborném rozhodnutí čistírny. Ta přijetím zakázky přebírá veškerou zodpovědnost za zakázku formou tzv. objektivní zodpovědnosti. Pokud se údržba nepovede a zákazník výsledek služby reklamuje, odvolává se většinou čistírna na „Symboly pro ošetřování textilií,“ což je předpis výrobce, jak výrobek udržovat. Pokud je na symbolu na výrobku uveden pouze symbol pro suché čištění, nejčastěji P v kroužku, a prokáže se, že čistírna použila technologii mokrého čištění, pak je vina na straně čistírny. Variant použití nevhodné technologie lze namodelovat podstatně více, ale základním hlediskem mé námitky je, že není dodržen předepsaný symbol pro údržbu oděvní součásti. S tohoto lze vyvodit možný závěr, že symboly nejsou závazné a nemusí na výrobku být. Samozřejmě existuje i symbol pro mokré čištění ( W v kroužku ) , pokud tam je, pak je vše v pořádku a čistírna jestliže dodrží symbol a zakázka je poškozena, má právní nástroj, k vyvinění.

Ekologické hledisko

Základní premisou výhody mokrého čištění při srovnání se suchým čištěním, je jeho údajná ekologičnost. I o tomto lze pochybovat. Při správně použité technologie suchého čištění jsou veškeré nečistoty odstraněny do destilátoru, kde jsou následně ve formě destilačního kalu uloženy jako nebezpečný odpad a dále odbornou firmou odvezeny k ekologické likvidaci. Po kvalitně provedené údržbě technologií suchého čištění se dostane do ovzduší pouze povolené 1% použité chemikálie PER, což je zanedbatelné množství. Z výše uvedeného je zřejmé, že provozní „papírování „ , možné následné kontroly i vliv ekologických aktivistů, jsou největší překážkou při zavádění technologie suchého čištění. Další je požadovaná nutná vysoká odbornost pracovníka čistírny. Takovéto problémy při zavádění i provozu technologie mokrého čištění odpadají, neboť na tuto technologii jsou kladeny nároky jako na  praní prádla. Je nutné si ale uvědomit, a výzkumy z posledních let to prokazují, že při praní prádla při nízkých teplotách, což je podstata technologie mokrého čištění, vznikají dosti značná nebezpečí narušení životního prostředí prostřednictvím odpadních vod (OV) i ovzduší. Výzkumné zprávy převážně poukazují na možné úniky patogenů vlivem nedostatečně dezinfekce v průběhu pracího procesu do OV. Bakterie snadněji přežívají, kdežto při použití technologie suchého čištění je přežití bakterií nepravděpodobné.

Dále je nutné brát do úvahy i materiálové složení používaných oděvních součástí, kde převažují syntetické materiály. Při použití technologie mokrého čištění se vlivem tření v bubnu při procesu praní či sušení do odpadních vod dostane množství uvolněných drobných vláken ( mikroplastů ), které nejsou schopny čistírny OV zachytit a zlikvidovat. Je prokázáno, že významné množství mikroplastů , pochází nejenom z našich provozů, ale i z praní v domácnostech. Při používání technologie suchého čištění, k tomuto znečištění nedochází, neboť veškerá uvolněná vlákna jsou zachycena a následně destilací oddělena od rozpouštědla. Stroj na suché čištění nesmí být napojen na kanalizaci. Bohužel vliv mikroplastů není prokázán pouze v OV, ale podílí se i na znečišťování ovzduší. Na tomto jevu se podílí jednak technologie mokrého čištění, kdy při procesu sušení jsou vlákna uvolňována do ovzduší, stejně tak se tento negativní vliv sušení projevuje i při technologii suchého čištění. Lze pouze namítnout, že pokud je při této technologii správně čištěn vzduchový filtr, je toto množství menší.

Závěr

Účelem tohoto článku není negovat nebo zatracovat technologii mokrého čištění a chválit suché čištění.  Lze konstatovat, že každá technologie má své místo v našich provozovnách a je na každém provozovateli čistírny nebo prádelny, kterou si zvolí. Je prokázáno, že technologií mokrého čištění je možné upravovat až 60% oděvů ( o tomto čísle lze dlouho diskutovat ), pro které je předepsána údržba v PER. Je prokázána účinnost technologie mokrého čištění, je nutné pouze vědět, že technologie je ve srovnání se  suchým čištěním pomalejší , časově náročnější. Je jenom potřeba nesrovnávat nesrovnatelné a hlavně veškeré náležitosti jak technologické, tak chránicí životní prostředí pojmenovat správně a přesně. Je také nutné nepodléhat fámám a uvědomit si fakt, že pokud bude nebo je používání PER v některé zemi zakázané, tak je všem provozovatelům dán termín zákazu dostatečně dopředu, konkrétně to bývá 10 – 15 let. Dále je nutno si uvědomit, že EU se k tomuto problému definitivně nevyjádřila a je předpoklad, že otázka plastů a mikroplastů bude mít větší význam, než problematika PER. Je také zřejmé, že v oblasti životního prostředí je tolik problémů, které teprve vyplouvají na povrch, že pohled do budoucnosti je věštění z křišťálové koule.   

 

5 1 vote
Article Rating
Odebírat
Upozornit na
2 Komentáře
nejstarší
nejnovější
Inline Feedbacks
View all comments
27/11/2020 1:34

Výborný článek!

Dalším -ne nepodstatným- plusem pro “suché”, lépe vyjádřeno, chemické čištění (suché vzniklo přímým překladem z anglického Dry cleaning), je šetrnost ke struktuře přírodních materiálů, vláken. Při chemickém čištění totiž nedochází k “bobtnání” vláken jako u praní. Které je ale potřebné pro kvalitní odstranění (odplavení) znečištění. To platí u tzv. vodorozpustných skvrn, které toto narušení vnitřní struktury potřebují, a které se v “suchém” čištění emuluje vhodným nanesením detergentů, tzv. kartáčováním (slangový výraz čistírenských profesionálů) před vlastním čištěním ve stroji.

Mokré čištění vzniklo především jako marketingový prvek podpory prodeje technologií bez významného konfliktu s ochranou životního prostředí. Mokré čištění je velmi šetrné praní.