Že s chemickým čištěním přišel Francouz Jolly Belin v roce 1825 je informace odborníkům známá. V odborné literatuře opakovaně koluje obrázek muže s kusem textílie nad soudkem s rozpouštědlem. Obrázek je fantazií stuttgartského malíře Manfreda Ősterleho z roku 1978 a jak vskutku Jolly vypadal, nevíme. Autentická podobizna není.
Na beton ale víme, že prvním použitým rozpouštědlem byl terpentýn. To bylo tehdy docela vzácné a nikterak levné rozpouštědlo a získávalo se destilací pryskyřice z borovic. Že se s ním dají odstraňovat zejména tukové skvrny se vědělo a informace byla už i v jakési příručce z roku 1716. Jollyho zásluha je v tom, že ho jako prvního vůbec napadlo oděv do rozpouštědla namočit a prát podobně jako se pere ve vodě. Čistilo se tedy v dřevěné nádobě ručně a po té oděv sušil na šňůrách venku. K rozhodnutí potřeboval i odvahu, protože terpentýn byl drahý a hořlavý. Zlevnil až po té, co se začal používat v lampách na svícení místo dosud běžného velrybího oleje a stal se na trhu dostupnějším. Belinova metoda praní v terpentýnu se rychle šířila mezi barvíři a pronikala i do sousedních zemí. Spojení barvení- čištění je tedy dáno historicky a přetrvalo až do konce 20. století. V Německu dostala technologie název „francouzské praní“, který vydržel až do roku 1871. To francouzskou porážkou skončila Prusko-francouzská válka, cokoliv francouzského bylo nepopulární a ujal se nový název „chemické praní“ nebo i „chemické čištění“.
Francie v tom čase procházela obrovskými společenskými a politickými změnami. V letech 1789-1799 probíhala francouzská revoluce, byla ustavena vláda lidu a k moci se dostal císař Napoleon Bonaparte. Etablovala se nová třída svobodného sebevědomého měšťanstva, která ráda korzovala po pařížských ulicích a ukazovala se v pěkných šatech. Ženy nosily dlouhé proužkované sukně s vlečkami a Le Figaro ironicky napsal, že se zruší pařížští metaři neboť o úklid se postarají vlečky dam. Obrovským přínosem Napoleona bylo, že dbal o hygienu a stal se tím pro měšťany vzorem. Koupal se denně a denně si měnil spodní prádlo. To bylo něco neslýchaného, protože předtím se nosilo měsíc i déle a časté koupání se považovalo za zdraví nebezpečné. Císařovna Josefína si měnila košili třikrát denně a měla jich ve skříních neuvěřitelných 498. Péče o hygienu těla se promítla i do péče o oděvy. Spojená živnost barvířů a čističů měla veliký kredit a v mnoha katolických kostelích byly obrazy jejich patrona svatého Mauricia. Zdaleka ne všechna řemesla se mohla takovou výsadou chlubit. Mauricius byl římský velitel, kterého někdy v letech 280-300 nechal se všemi muži jeho legie popravit císař Maxmilian, protože odmítli v kantonu Wallis pronásledovat křesťany. Mauricius byl později vyhlášen za mučedníka a svatořečen.
Až do objevu Jollyho se prádlo jen pralo. Kolem roku 1880 existovaly i extraprádelny pro tzv. jemné zboží, které se muselo prát šetrně a s opatrností. Šlo převážně o citlivé hedvábné oděvy, šaty, sukně, hedvábné punčochy a krajky. Při místním odstraňování skvrn docházelo občas ke vzniku světlejších míst. Ty se zpětně zabarvovaly tzv. retuší barevnými tyčinkami. A retuš v chemickém čištění měla dlouhý život a retušovat se učili ještě i naši učni v 70. a 80. letech minulého století. Dnes je technologie retuše považována za obsoletní a zapomenuta.
Další vývoj čistírenství je poznamenán hledáním nových vhodných rozpouštědel. Terpentýn na trhu chyběl a poptávka rostla. Obětí za jeho spotřebu byly obrovské parcely vykácených kanadských lesů. Někdy kolem roku 1850 proniká do chemického čištění nové rozpouštědlo, benzol. Je to produkt suché destilace uhlí a dehtu a obsahuje aromatické uhlovodíky benzen a toluen. Čistil dobře, dnes je ale považován za látku karcinogenní a v čištění se desítky let nepoužívá. Setkáváme se s ním jen sporadicky jako s ředidlem barev a laků.
Obrázek ukazuje chemický čisticí stroj Wacker. Kvalita obrázku je mizerná, ale snad je z něho zřejmé jak to v chemických čistírnách vypadalo a kam vývoj směřuje.
-izk-