Slyšeli jste o cirkulární ekonomice?

Nejspíše ne, ale to nevadí. Tuto novinku v lidském hospodaření si vysvětlíme. Že lidí velikým tempem přibývá nejspíš víte a že jejich nároky pořád rostou, také. Třeba v oděvech vzrostla v letech 2000-2015 poptávka dvojnásobně, ale lidí přibyla jen třetina. Aby ekonomika fungovala, musí do ní ročně přitékat přes 100 mld. tun surovin a materiálů a současně na skládkách končí ročně 67 mld. tun odpadů (2015). Recykluje se z toho všeho jen zlomek. I laikovi musí být jasné, že takto lidstvo do nekonečna přežívat nemůže a je nejvyšší čas s tím něco udělat.

Co?  Zatím ve výrobě úplně všeho fungovala v lidské společnosti tzv. lineární ekonomika. Představte si ji jako řetěz těchto následných událostí: surovina-výroba-výrobek-jeho užívání-konec životnosti-skládka. Jejím opakem je ekonomika cirkulární. To je výroba, která úplně eliminuje odpad, protože každý zdánlivý odpad znova využije jako surovinu pro výrobu něčeho jiného. K výrobě energie nepoužívá vyčerpatelné fosilní zdroje, ale obnovitelné zdroje trvalé. Snižuje ekologické a environmentální vlivy výroby a lidského bytí vůbec. Abychom začali fandit cirkulární ekonomice, to chce změnit naše vžité chování, mít k novotě odhodlání, vůli a věřit, že lidstvo jinou cestu nemá.

Lidem, kteří to chtějí a umí se anglicky říká „changemakers“. To jsou ti, kteří za změnami stojí a zrezlou výhybku ekonomiky přehazují na novou kolej. Vzorem z přírody je strom. Představte si jeho dokonalost: produkuje kyslík, zpracovává dusík a oxid uhličitý, vyrábí sacharidy, využívá přitom solární energii, čistí vodu, tvoří příjemné mikroklima, sám se reprodukuje, a když odumře, poslouží jako palivo. Před 20 lety vznikl pojem „cradle to cradle“, tedy od kolébce ke  kolébce. Co znamená?

V ČR se realizuje technologie HYDAL. Z odpadních kuchyňských olejů vyrábí biologicky odbouratelný plast. V africké Nairobi je fabrika, která zpracovala už 3 mil. kg plastů na desky nahrazující dřevo. Výrobek doslouží a nevyhodí se, ale rozebere se na komponenty a ty se znovu použijí k výrobě něčeho jiného. Takové uvažování a hospodaření vyžaduje změnu myšlení a na místě je otázka: jsme na ni připraveni? Umíme vůbec progresivně myslet? Dejme si příklad: jako radní pro dopravu, mám v obci vybudovat parkoviště. Jsou dvě možnosti. Klasické betonové. Nepropouští vodu, akumuluje teplo a ohřívá okolí, je bezútěšně šedé. Ale dobře se udržuje. Nebo zvolím parkoviště zatravněné. Absorbuje srážky, zajišťuje tepelnou stabilitu okolí, ochlazuje vzduch, uklidňuje zelenou barvou. Tradicionalista zvolí řešení první, changemaker druhé.

U textilních výrobků, které jsou nám profesně blízké, jsme k praktickému řešení oběhové ekonomiky daleko a jenom nesměle začínáme s prostou recyklací. Divoké kombinace materiálů jí nesvědčí a malé výrobní šarže také ne. Hodně záležím i na tom, co výroba posílá na trh. Ale snad se myšlenky nové ekonomiky prosadí, neboť jinou cestu nejspíš lidstvo nemá. Ale musíme změnit myšlení, navyklé stereotypy, mít pevnou vůli měnit a ovládat nové technologické možnosti a nalézt ochotné investory.

V prádelnách se do cirkulární ekonomiky přímo nabízí voda a energie. Nic nového pod sluncem, recirkulaci máchacích vod využívá skoro každá prádelna. Pokud bude někdo ochotný investovat do mikrofiltračních technologií, zvýší se recyklovaný podíl až na 80% a více. Možná, že rostoucí globální nedostatek vody nás k tomuto kroku donutí. Využitelné technologie jsou k disposici již teď, ale pro většinu uživatelů příliš drahé. Druhá vděčná oblast je energie. Její cena rok od roku roste a levnější nebude. První možnost je snižovat teploty praní a také se tak děje. Možná skončíme u hlavního praní při 40°C. A druhá možnost je recyklace energií všude, kde je to technicky schůdné. A recyklační systémy také nejsou v prádelnách už žádnou výjimkou.

                                                                                                                                             -izk-

0 0 votes
Article Rating
Odebírat
Upozornit na

0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments