Proč ne, textilie jsou hořlavé a úplně neskutečně hoří textilní prach. Skoro jako střelný a běda, když se důkladně nečistí prostor pod žehliči nebo vzduchotechnika. Textliní prach má až 1 000x větší povrch než kompaktní textílie stejné hmotnosti a proto se hořením ohromně rychle šíří. Zvláštním fenomenem prádelen je samovznícení prádla. K tomu nejhoršímu v historii vůbec došlo v roce 1911 v košilárně New Yorku. Samovznítily se odpadní hadry v kontejneru a zahynulo 145 lidí.
Sám jsem několikrát samovznícení v prádelně zažil. Na jedno před mnoha lety vzpomínám zvlášť úsměvně. To se v noci vznítilo prádlo v jednom plecháči. Škody nebyly velké, ale ředitel ohlásil požár vrchnosti. Ráno přijela komise vyšetřovat. Chodili kolem, zavazeli, vyptávali se a hledali nedopalek. V hale nikdo nekouřil už několik let. Špačka nenašli, ale do protokolu uvedli, že požár vznikl od něho. Neodporovali jsme, taková komise byla za bolševiků neomylná. O samovznícení prádla zřejmě nikdo z nich nic neslyšel! V USA mají 42 požárů prádelen denně, ročně jich hoří na 15 000 a škody jsou čtvrt miliardy USD. Většinou jde o samovznícení v sušičkách. Škody přímé nemusí být enormní, ale nepřímé tj. zakouření místnosti, stěn a zařízení, poškození jiného prádla dýmem, sazemi a zápachem, ano.
Samovznícením se rozumí samozapálení látek bez iniciace jiskrou nebo plamenem. Podléhají mu různé organické látky při různé teplotě. U papíru při 103-119°C, u motorové nafty 210°C, dřevité vlny 482°C, síry 243°C, sirouhlíku 90°C, netříděného uhlí 65°C atd. Samovolný oxidační rozklad bavlny začíná asi při 95°C. Právě bavlna a len je v prádelnách materiál nejrizikovější A také hodně častý. Ale vůbec nejčastěji jsme mohli pohlížet na doutnající samovznícené hromady netříděného uhlí. Skladovaného uhlí, hromad a samozápalů ubylo. Stejně se tak mohou vznítit piliny a za jistých okolností i seno, sláma, tabák, kůra, papír, skládky odpadů aj. Do éry spekulací patří nevysvětlitelná údajná samovznícení lidí. Koho to zajímá, hledej na internetu. Určitou roli při vznícení hraje vlhkost látky. Příčinou je spontánní reakce se vzdušným kyslíkem. Je exotermická a nemá-li vznikající teplo kam unikat, teplota v ohnisku se pořád zvyšuje, až dojde k samovznícení. U bavlněných výrobků stačí něco přes 90°C. A naštosované prádlo má vskutku malou tepelnou vodivost, izoluje ohnisko oxidace a teplo se bodově hromadí. Samovolná oxidace je mnohem rychlejší, je-li textilie znečištěná zbytky tuků a olejů a jídel. Nejhůře jde-li o nenasycené mastné kyseliny linoleovou (hodně je jí ve fermeži) a olejovou (v potravinářských olejích). Jejich dvojné vazby jsou zvláště k autooxidaci náchylné. Zbytky mastnot ulpívají na prádle i po praní, zvláště když se teplota praní v současnosti snížila na 60°C. Např. při pokusném praní zůstala na prádle po vyprání ještě až polovina kyseliny olejové a 15% linoleové. A čím je olejových nečistot více, tím větší jsou rezidua na vypraném prádle a materiál k samovznícení náchylnější. Pro vznik požáru jsou tedy rizikové zaolejované hadry, utěrky z restaurací a kuchyní, ručníky a osušky se zbytky aromatických olejů, hadry z dílen se zbytky fermeže a olejových barev, prádlo z jeslí, salonů krásy, fitcenter, masážních salonů, domovů důchodců. Riziko je mnohem vyšší, byla-li textilie odložena horká, např. po sušení nebo žehlení. Horké prádlo by se nikdy nemělo skládat na těsno do vozíků nebo do vysokých hromad, kde se nemůže větráním ochladit. Podle pokusu utěrky kontaminované olejem a odložené při 50°C se vznítily za méně než 30 hodin. Jiné měření ukázalo, že prádlo po vyprázdnění ze sušiče mělo teplotu 75°C a po složení do komínků po 80 minutách již 147°C a začínalo vznícení. Rizikem je i textilní prach na filtrech sušičů. Má velký povrch a k oxidaci je hodně náchylný. Sušiče se musí pravidelně čistit.
Určitě se vyplatí mít v prádelně hlásiče požáru, které reagují na teplo a spaliny. Nejsou nijak drahé. A obsluha by měla být o riziku samovznicení poučena i formou dostupných psaných pokynů.
-izk-