Oxid uhličitý – Osudový plyn

Tím plynem už je, nebo brzy bude, oxid uhličitý (kysličník uhličitý, CO2). Ze školy si pamatujete, že vzniká při kvašení, tvoří bublinky v nápojích a pěnu piva, že je ho více ve vydýchaném vzduchu, že není jedovatý, ale dýchat se nedá. Navíc přidávám, že je to právě viník za obrovské klimatické změny, ke kterým v poslední době dochází, za tornáda v Americe, tání ledovců v Antarktidě, požáry z horka v Kalifornii, povodně v Číně a sucho v Česku.

O jeho funkci klíčového skleníkového plynu nikdo nepochybuje, krom exprezidenta Klause. Člověk se stará, seč může, spalováním uhlí a motory miliard vozidel, aby ho bylo v atmosféře co nejvíce. Daří se a ročně ho vypustíme nepředstavitelných 46 gigatun. A 1 Gt je miliarda tun. S tím si Země nemůže poradit a reaguje klimatickými změnami. Oxidu bylo v atmosféře vždy kolem 0,035%, ale je ho pořád víc a víc. Jeho koncentrace se udává v jednotkách „ppm“. To jsou miliontiny celku a 1 ppm = 0,0001%. A koncentrace roste. Podívejte se na tabulku:

Rok měření nebo odhadu Hodnoty v ppm
1700 275
1850 290
1950 310
2000 360
květen 2020 na Havaji rekordní hodnota 415,8
2030 prognóza 440 ?

V přepočtu na občana patříme mezi nejhorší státy světa s roční produkcí CO2 9,8 t/rok. V tabulce je vedle nás Německo (9,3 t) a Rusko (10,6 t). Jen jedna naše nejhorší hnědouhelná elektrárna Počerady vypustí do ovzduší ročně 5,5 mil. tun (2018). Podle studie ČVUT lze naše emise do roku 2075 snížit o 66%. Ale kde na to vzít? Ke snižování emisí je nutný celosvětový konsensus, ale právě největší znečisťovatelé USA, Čína a Indie žádné velké nadšení nejeví.

Uvědomění o nebezpečí oxidu roste, alespoň v EU, a tak přišly na svět emisní povolenky. Jakýže institut to je? V roce 2005 se sešli zástupci mnoha států světa v Japonsku v Kjóto a podepsali závazek, že do roku 2012 sníží emise CO2 o 5,2%. Jako nástroj vytvořila EU systém tzv. emisních povolenek. Každý stát má určeno, kolik může vyprodukovat emisí oxidu a kvotu rozdělí mezi svoje největší znečišťovatele. Pokud z důvodů technických vylepšení, změny palivové základny atp. z kvoty podnik ušetří, může nevyužité povolenky prodat na burze. Někomu jinému, kdo je potřebuje. 1 povolenka = 1 tuna CO2. Současná cena povolenky je 8,5 Euro, cena samozřejmě kolísá a roste. Počet povolenek se každoročně snižuje a předpokládaná cena v roce 2030 má být 30 Euro (813 Kč). V evropském systému je 11 000 podniků, u nás 250 největších emitentů. Nejvíce platí uhelné elektrárny. To zatěžuje jejich rozpočet a vede k problémům s vyrovnanou ekonomickou bilancí. Pro představu, třeba Třinecké železárny platí ročně skoro 1 mld. korun. Podniky, které emisní limity neplní, platí pokuty. Obrovské, 20 mil. korun a více. Příklad: uhelná elektrárna vypustí při výrobě elektřiny 1 tunu emisí CO2 na 1 MWh. Má povolenky jen na 950 kg, zbytek musí dokoupit a zdražit elektřinu. Povolenky prodražují elektřinu až o 630 Kč/MWh. Sokolovská uhelná potřebuje ročně 4,5 mil. emisních povolenek za skoro 1 mld. korun. Česko dostáva ročně t. č. 87 Mt povolenek, nejvíc v Evropě Německo 452 Mt, potom Británie 246 Mt a Polsko 208 Mt. Za povolenky platí i teplárny a chybí jim potom peníze na uhlí a mzdy. Proto zdražují teplo (chystá se zdražení o 10-20%). Nekalou konkurencí pro ně jsou malé kotelny, které emisní poplatky neplatí. Kolotoč zdražování má z pohledu výrobců elektřiny a tepla logiku, kterou mi, jako konzumenti, nevidíme. A čím budou emisní předpisy přísnější (a budou určitě), tím budeme více platit, ať se nám líbí, nebo ne.

-izk-

0 0 votes
Article Rating
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments