Jakmile se člověk naučil spřádat vlákna, tkát textilie a šít oděvy, začal je i barvit. Barvy se mu líbily, barevné oděvy jsou pěknější na pohled, veselejší, poutají pozornost. A nejstarší barevný projev lidstva má už 22 000 let. Jsou to barevné náčrty zvířat v jeskyni Altamira ve Španělsku. Barviva poskytovala příroda, stačilo se jen pozorně dívat.
Jedno z nejstarších rostlinných barviv jen modré indigo (původem z Indonésie), rezeda barví na žluto, boryt na modro (mimochodem katastrofálně se rozšiřuje v CHKO Pálava na úkor původních rostlin), mořena na červeno, kopřiva na zeleno, hena na hnědočerveně (pevně se váže na bílkoviny, a proto dobře barví pokožku a vlasy), cibulové slupky na oranžovo až hnědo atd. atd. Víte, co bylo nejdražší královské barvivo starověku? Purpur, který se získával z tělíček plže Ostranky jaderské. 1 kg už tehdy stál přes milion korun. Na vybarvení jedné tógy bylo třeba 10-12 g barviva ze 100 000 plžů. A ještě jedno živočišné barvivo bylo v kurzu. Na červeno barvící košemila z rozdrcených tělíček červce nopálového, který žije na opunciích v Mexiku. 
Dnes se k přírodním rostlinným barvivům vracíme. V kurzu jsou zejména antokyany (v hroznech, třešních, švestkách, červeném víně), které prokazatelně snižují kardiovaskulární riziko. Ve středověku byli barvíři organizování v ceších, první český vznikl v Praze v roce 1562. Po objevu chemického čištění (Jolly Belin 1825) našly čistírny útočiště v barvírnách a obě živnosti se prezentovaly společně. U nás vznikl Svaz barvíren a chemických čistíren v roce 1932 a ihned po vzniku začal vydávat časopis Barvířské listy. Barvíři v minulosti často chodívali na vandr do Vídně, která tehdy byla centrem barvířského řemesla na potoku Weinfluss. V době dnešní poklesla zákaznická poptávka po barvení na nulu a barvírny zanikly a kdysi slavné řemeslo barvířské také. Samozřejmě, ve velkém se barví v textilním průmyslu, a s vývojem nových textilních materiálů se vyvíjí i nové barvící postupy. Textilní barvírny zápasí s problémem odpadních vod, které na sebe upozorňují barevností a obsahují řadu látek škodlivých. 
Éra přírodních barviv skončila objevem německého chemika Petera Griese, který v roce 1858 připravil první azo sloučeninu, které se po té stala základem později často používaných azobarviv. Výroba barviv se stala důležitým odvětvím průmyslové chemie a roční produkce přesahuje 1 mil. tun. Barviv je mnoho druhů a jsou předmětem pečlivého zkoumání, protože u některých skupin se objevilo podezření z karcinogenity anebo alergického působení. Některá barviva (benzidinová) byla dokonce již i zakázána a podezřelá jsou i některá populární azobarviva. V kulturních zemích se zákazy respektují, ale schází jakákoliv kontrola nad miliony kusů textilií z Číny, Vietnamu a Asie vůbec. Tam se výrobci hlavu se zákazy nelámou a v tržnicích se prodávají oděvy, které by kontrolou neprošly. Tradice ve výrobě barviv má i naše republika (Synthesia Pardubice). Pro zákazníky výrobci připravují vzorkovnice, podle kterých lze optimální barvivo vybrat. Věda, zabývající se barvivy, se nazývá koloristika. Americká asociace barvířů (SDC) vydává od r. 1924 tzv. Colour Index, ve kterém jsou uvedena všechna komerční barviva s popisem vlastností a řazena podle 5-místných identifikačních čísel. Poslední vydání má na 8 000 položek. V současnosti se zkoumá i vliv barviv a barev na lidský organismus. Skutečně vliv na psychiku existuje, teplé barvy (červená, žlutá, hnědá) dodávají energii a vzbuzují pocit tepla, barvy studené (modrá, šedá) vyvolávají pocity opačné. Barvy dokáží ovlivňovat emoce, nálady funkce orgánů, vnímání, koncentraci, pocit tepla nebo chladu atp. Dokonce i zdravotní stav člověka. Rozhodně není bezvýznamné, v jakém barevném prostředí člověk pracuje a bydlí. Dokonce existuje i colorterapie, která hledá pro lidi vnitřní barevnou rovnováhu a optimální ladění barev.
-izk-