Určitě nebudou trvale jezdit na benzin či naftu. Tlak na tato klasická paliva produkující oxid uhličitý je tak velký, že v provozu v budoucnu neobstojí. Lidstvo prozřelo a ví jakou hrozbou oxid je. Uvažuje tedy o alternativách. Tou nejobecnější, do nekonečna opakovanou a všemožně legislativně a technicky podporovanou je elektrifikace dopravy.
Veřejnost příliš elektroautům nefandí, jsou o hodně dražší, těžká, nabíjecí síť stanic a životnost baterií nedořešená. Nikdo neví, jak současná elektrická síť utáhne desítky milionů aut na elektřinu a jejich nabíjení. Výrobci aut jsou postiženi nejvíce a na jejich názor evropští legislativci nic nedají. A kdesi nenápadně, v koutku se krčí ještě jedna alternativa. Provoz na vodík.
Zatím skoro žádný, ale vědci považovaný za nesmírně perspektivní cestu k dekarbonizaci světa. Celosvětové investice do vodíkových technologií dosahují miliardy dolarů v Británii, Číně, USA, Rusku i tradičních naftových zemích těžařských. Za posledních 20 let americký Department of Technology investoval 4 miliardy USD a odhady mluví o investicích kolem roku 2050 jen v USA 750 miliard USD ročně, Číňané plánují do roku 2025 investice přes 150 miliard USD a Rusko se chce ve výrobě a dodávkách vodíku stát světovou mocností č. 1 s tím, že v ropovodech bude v budoucnu proudit vodík. EU odhaduje investice do vodíkových technologií do roku 2050 na 470 mld. USD. Němci plánují vodíkovod z Norska. Nevím, zda je to vůbec reálné, ale existují plány na budoucích 40 000 km vodíkovodů, které spojí 19 evropských států. Obrovské investice naznačují, že vodík bude nejspíš palivo budoucnosti. V mnoha sektorech, dopravu nevyjímaje. Pohovořit si o něm je na místě. Je ovšem fair přiznat, že mnoho věcí čeká na dořešení: levná výroba vodíku, jeho rozvod, skladování. A také konkurenční boj s elektroauty, kterých jezdí už 7 milionů. Obecný názor je, že vodík se uplatní u náklaďáků a autobusů, u vozů osobních spíše elektromobilita.
Vodík není klasické palivo, ale nosič energie. Z 1 l vody se vyrobí přes 100 g vodíku a v něm jsou skryty 3 kWh energie. Vyrábíme ho zatím s nemalými náklady. Ač je ve vesmíru prvkem nejhojnějším, na Zemi se volný nenachází. V dopravě se uplatní, pokud jeho cena klesne na úroveň nafty, někde pod 100 Kč/kg. To může být do 5 let. Vodík je nesmírně energeticky bohaté palivo. Nejbohatší, které lidstvo zná. V 1 kg je jí skryto 286 000 kJ, tj. 5,7-krát více než v zemním plynu. Je to tolik, že k celodennímu provozu dodávky stačí méně než 2,0 kg vodíku. Běžná spotřeba osobního vozu je asi 0,8 kg vodíku/100 km nebo méně.
Problémem jsou vlastnosti vodíku. Zkapalňuje až při -253°C a to je jen 20°C pod absolutní nulou. Tlaky v nádržích jsou 350 barů a více. Nádrže, svary, potrubí musí být zhotoveno s největší pečlivostí a extra izolacemi. Maličká molekula vodíku si najde i tu nejmenší skulinku k úniku. Zkapalněním se zhutní natolik, že v tlakových lahvích velký kamion odveze jen 500 kg. Problémy s dopravou a skladováním jsou tak velké, že se hledají alternativy, např. rozpouštění vodíku v metanolu anebo absorpce v tzv. Powerpastě. Technologie v začátcích. První vodíkový tanker je ale již v pokusném provozu, plaví se po oceánech a sbírá zkušenosti.
Užíván jako palivo, je využití vodíku optimální v palivových článcích. V nich se vzdušným kyslíkem katalyticky spaluje, vzniká elektřina a ta pohání automobily. Odpadem je jenom voda a nulové emise. Auta na vodík již jezdí. V Evropě asi 500. Vůbec první byla Toyota Mirai (cena kolem 2 mil. Kč, motor vzadu 165 ks, 3 nádrže na vodík pojmou asi 5 kg). Jezdí již také první vodíkový vlak (od Alstomu) a nedávno hostoval v ČR. Dodávky na vodík jezdí u firem DHL a TedEx a skladových ještěrek jezdí po různu mnoho tisíc u Amazonu, Walmarktu aj. U nás existuje několik let ve zkouškách v Neratovicích pokusný autobus TriHyBus. Má palivové články, 120 kW, max. 65 km/h a dojezd 300 km. Prototyp nákladního vodíkového automobilu připravuje Tatra. S vodíkovými auty počítá i naše logistická společnost Zásilkovna.
Rozvoj vodíkového automobilismu je reálně před námi. Už teď se v Evropě nabízí na vodík 5 osobních vozů různých značek. Švýcarsko odhaduje, že u nich bude jezdit v roce 2025 nejméně 1 600 vodíkových náklaďáků, Němci hlásí budoucí provoz 30 vodíkových vlaků, v Norsku jezdí první vodíkový trajekt, v Londýně první patrové autobusy, londýnská policie má první vodíkové vozy Hundai, vodíkové dodávky připravuje Opel, Renault a Peugeot, na nákladních vozech spolupracuje Daimler Benz a Volvo, projektují se dálková letadla s nádržemi na kryogenní vodík a první menší stroje na palivové vodíkové články jsou již ve vzduchu. Odhad zní, že v roce 2050 bude v Evropě jezdit 20 milionů vodíkových nákladních automobilů a 5 milionů autobusů. Vodíková doprava je, holt, v pohybu a nezastaví se. A je možná i perspektivnější než těžkopádná elektroauta s drahými a těžkými bateriemi.
Auta na vodík jsou závislá na infrastruktuře, tedy síti čerpacích stanic. U nás je zatím jenom 1 (v Neratovicích), do roku 2025 by se jich mělo postavit 25, v Německu je jich na 300. A záleží také na ceně vodíku. Je zatím dražší než klasická paliva (navzdory jejich zdražování), ale odhad zní, že do roku 2027 by se cena měla vyrovnat s cenou motorové nafty. Záleží i na realizaci nových technologií k výrobě vodíku, např. spojení elektrolýzy s jádrem nebo termochemie s jádrovou energií. Stane-li se tak, budou vodíková auta rázem konkurence schopná a vnucují se i do prádelenských provozů.
Takže, provozovatelé prádelen, máte nad čím uvažovat, pokud během pár příštích let přemýšlíte nad novou dodávkou! Neměla by být už s klasickým motorem, který produkuje oxid uhličitý, její provoz bude všemožně legislativně omezován a budete mít problémy. Právě ve službách a rozvážkové službě je prostor pro vodíkový pohon největší, protože je absolutně čistý. Pokud ne vodík, tak asi elektřina. Třeba do ulic Londýna už teď klasické automobily na každodenní dopravu nesmí a povolení k jednorázovému vjezdu stojí majlant, 15 liber, skoro 450 Kč. A závěrem: ani u nás nespíme, v roce 2021 vydalo MPaO „Vodíkovou strategii ČR“, která se podrobně problémem zabývá.
-izk-
Foto: Pixabay.com