O jedech a jedincích jsme již mluvili. Chemické látky ale mohou být i příčinou velikých katastrof postihujících stovky nebo tisíce lidí.
Jedna z prvních byla japonská Itai-Itai. Je to jméno masivní otravy kadmiem v prefektuře Toyuma. Sanace oblasti skončila až v roce 2012. Příčinou byly důlní vody s vysokým obsahem kadmia, které se používaly na zavlažování rýžových polí a dostávaly se do jídla, které lidé konzumovali. Kadmium v těle provázelo křehnutí kostí a páteře a velké bolesti (Itai-Itai znamená sténání „jaj, jaj“). Z 223 doložených případů nemoci bylo 56 smrtelných. Kadmium jako příčina se prokázalo v 60. letech.
Druhá katastrofa podobného typu a také v Japonsku byla zazanamenána v roce 1956 v Minimatě. Lidtrpěli poruchami vidění, sluchu a hmatu. Z 292 postižených zemřelo 92 pacientů. Chemici příčinu objevili: nadměrné množství rtuti v těle.
V místě byl závod na výrobu acetaldehydu, který bez čištění vypouštěl do mořského zálivu poblíž odpadní vody s velmi vysokýmn obsahem rtuti. Ta se dostávala do těl mořských živočichů a dál kumulovala v tělech lidí, kteří je lovili a jedli. Podobné znečištění se objevilo i ve Švédsku a Kanadě, tam ale úřady včas zasáhly.
Přestěhujme se do Evropy, do severní Itálie. Je tam městečko Saveso se 17 000 obyvateli a chemičkou na výrobu herbicidů. Při poruše reaktoru v červenci 1976 uniklo do ovzduší více než 2 kg nesmírně jedovaté látky zvané TCDD. Úřady včas zasáhly a evakuovaly z oblasti 7 000 lidí, mnozí ale měli poškození kůže (chlorakné). Odnesla to domácí zvířata (drůbež, králíci), kterých zahynulo nebo bylo utraceno na 50 000. Škody spojené s asanací byly 150 000 USD.
Ale největší chemická katastrofa v historii lidstva se stala v noci 2. 12. 1984 v indickém Bhópalu. V tomto velkém, 800 000 tisícovém městě postavila chemičku Union Carbide na výrobu pesticidů pro indické zemědělství. Vlastníkem továrny byla indická odnož Union Carbide s velkým podílem bankovního indického kapitálu a ve fabrice poracovali jen Indové. Při stavbě se šetřilo a později ukázalo, že byla ve velkém zanedbána bezpečnostní opatření. V době výbuchu se v reaktoru zvýšil neúnosně tlak a teplota a vybuchl. Bezprostřední příčinou byla voda, která vnikla do reaktoru. Do ovzduší v momentě uniklo na 35 tun velmi jedovatého metylizokyanátu ve směsi s neméně nebezpečným kyanovodíkem. Lidé spali a jedovatý mrak nesl jižní větřík směrem k hustě obydlené části města. Nebylo vydáno žádné varování. Během 3 dní zemřelo na 8 000 lidí a později další, takže celkový počet obětí byl 25 000. Zasaženo bylo území o ploše 60 km2 a dalších 500 000 lidí mělo různé dýchací potíže. Metylizo kyanát dráždí již při zcela nepatrné koncentraci 0,4 ppm (tj. necelá miliontina látky ve vzduchu). Ukázalo se ovšem, že mnoho nároků na odškodnění vznášeli osoby neoprávněné, které vůbec v místě výbuchu nebyli. Po havárii byl závod uzavřen a opuštěn, ale následovalo víc než 20 let sporů o zodpovědnost za havárii a o odškodné pozůstalým.
Úmorné spisy mají přes 1 000 stran. Nakonec Union Carbide vyplatilla v mimosoudním vyrovnání 471 milionů USD. Tím problémy nskončily. Místo havárie bylo na roky neskutečně kontaminováno a do sanace se vlasníkům moc nechtělo. Také proto, že vlastník se změnil a opuštěná fabrika byla prodána firmě Dow Chemical Company. Na místě bylo 400 tun vysoce kontaminovaného materiálu. Kontaminovány byly např. i zdroje pitné vody pro město. Do takové míry, že ještě v roce 2004 se kauzou zabýval Nejvyšší indický soud a nařídil zajistit obyvatelům města nezávadou pitnou vodu.
Soudní procesy se vlekly tak, že dokonce v roce 2010 soudili vedoucí pracovníky podniku a uznali je vinnými z havárie. V každém případě tato havárie změnila pohledy a přístupy k chemickému průmyslu na celém světě. Z hlediska bezpečnosti se stal mnohem lépe kontrolovaným a mnohé procesy dnes probíhají zcela automaticky jištěné početnými čidly, bez zásahu lidí.
-izk-