Oděvnictví je pro náš web okrajové, ale s praním a údržbou textilií úzce souvisí. Takže občasná zmínka o něm neuškodí. Prapůvodním oděvem našich předků byly oděvy sešité ze zvířecích kůží ulovených zvířat. Esteticky nic moc, ale proti zimě chránily. Těmi se zabývat nebudeme a časovou hranici stanovíme do období Říše římské. Tedy zhruba 2 000 let zpět. Pozůstatky římského osídlení jsou i na našem území. Hranici římského imperia vymezovala řeka Dunaj jako tzv. Limes Romanus.
Římany jsme měli za humny a Dunaj často překračovali na Moravu, Slovensko, do Maďarska a jejich vliv byl nezpochybnitelný. I v odívání. Svrchní oděv starých Římanů byla klasické tóga, dnes také jeden ze symbolů římské kultury. Většinou bílá, ale podle okolností i barevná. S barvením látek neměli Římané žádné problémy a znali řadu rostlinných barviv. Ale nejvznešenější bylo barvení purpurem. Vojáci nosili dlouhý plášť z vlněné látky tzv. palidamentum. V ženském oblečení převládala bílá barva přírodní, protože tógy byly vyráběny z nebarvené vlny. Při jejím navlékání se nositel docela zpotil a nejlépe když měl pomocníka. Navíc při nošení se tóga musela přidržovat, což nebylo zrovna praktické. Pytlovité mužské a ženské oděvy byla natolik podobné, že rozlišovacím znakem byl opasek: u žen vysoko nad pasem, u mužů kolem boků. O spodním prádlo není známo skoro nic, protože se důkazy nedochovaly. Ví se, že legionáři nosili krátké spodky. Zemědělští dělníci nosili bederní zástěry tvarem obdobné dnešním dětským plenám. Ženské oděvy byly často z velmi jemného lnu, vrchní ošacení z vlny.
Někdy, přibližně o 500 let později, ovládli naše území Keltové a Říše římská postupně zanikla. Keltové jsou tedy našimi prapředky a o jejich životě a zvycích existují již i písemné prameny. Samozřejmě, že ve výrobě textilu a oděvnictví přebrali řadu římských technologií. Tkalcovství nebylo pro ně žádným problémem a stejně tak uměli i látky barvit. V některých oblastech si Keltové navzdory římskému vlivu uchovávali rázovitý oděv, kterému se odborně říká noricko-panonský kroj a to zejména v ženské podobě. Nosili delší spodní oděv podobný košili s dlouhými úzkými rukávy s manžetami a kratší oděv svrchní bez rukávů, z těžší vlněné látky. Oděv byl na ramenou sepnut dvěma sponami. Nedílnou součástí kroje byl zdobený opasek. Ženy vdané navíc nosily pokrývku hlavy. Plášť byl tvořen jen kusem těžké látky a způsob nošení závisel na fantazii nositele. Muži nosili spodní oděv tunikového střihu a na něm vrchní plášť ze čtyřhranného kusu látky sepnutého na pravé straně sponou. Jako součást pelerín se nosily i kapuce. Také kalhoty různé délky. Materiálem u jemnějších výrobků byl len, u plášťovin vlna. K tomu boty z kůže a elegantní špičkou, pro léto z lýka. Takže odívání bylo určitě mnohem jednodušší než dnes, nemluvě o použitých materiálech. -izk-