Pro většinu našinců je dovolená na zaoceánské lodi za 30-50 000 Kč jenom snem, ale pár slov o problémech praní v exotické destinaci obrovské zaoceánské lodi může být docela zajímavé počtení. Takže článek berte jako odlehčení od starostí, které každodenně zažíváme a řešíme.
Pobytových dovolenkových lodí té nejvyšší třídy brázdí oceán už několik desítek a přibývají další. Jsou to obrovské kolosy. Ta největší Oasis of the Seas je dlouhá 360 m, široká 60 m a vysoká 73 m. Má 18 pater, obvykle 5 000 pasažérů (ale může jich být až 7 000) a 2 200 členů posádky. Výtlak má 220 000 t a to je skoro 4x více než měl proslavený Titanic a také na palubách 2x více lidí než bylo na Titanicu. Obrovský hotel s 2 700 kajutami se na moři pohybuje rychlostí kolem 45 km/hod, pohání ho 150 000 ks a šrouby s průměrem přes 6 m. Motory spotřebují více než 10 t paliva za hodinu a neskutečně znečišťují životní prostředí.
I když je loď obrovská, přece jen na malém prostoru jsou směstnány tisíce lidí, což je ten nejlepší předpoklad pro řádění covidové infekce. Kvalita praní a hygieny proto musí být výjimečná. Navíc lidé se v kajutách zdržují déle, než v hotelových pokojích a prádlo ložní i koupelnové se musí měnit častěji. Lodní prádelny mají kapacitu až 20 tun za den a k disposici dostatek odsolené mořské vody. Dostatek znamená pro velkoloď kolem 2 500 m3 za den. Prádelny se dlouhá léta spoléhaly na washextraktory, velelodě ale šmahem mají už tunelové pračky. Pro svoji velikost se musí do podpalubí montovat již při montáži lodě v doku. Je obvyklé, že lodní prádelny dnes mají všechny certifikáty kvality pro hygienické praní a vysoká úroveň hygieny je standardem. Provoz tunelů není vůbec tak hladký jako na pevnině. Při bouřlivém moři se tunelová pračka potýká s velikou setrvačností prádla a lázně v kymácejících se komorách pračky. Za velkých bouří se musí dokonce praní zastavit a hotelová loď musí mít dostatečnou zásobu prádla, aby odstávku zvládla. Na bouřlivém moři je kritickým momentem překlápění prádla do další komory. Pokud neproběhne hladce, hrozí nebezpečí zahlcení pračky. Na moři mnohem obtížněji řešitelné než na pevné zemi. Konstruktéři praček s tím počítají a systém překlápění je vhodně modifikován. Problém je i při plnění odvodňovacího lisu se zajištěním rovnoměrného naplnění při kymácejícím se koši. Pokud je koš naplněn zešikma, hrozí při lisování jeho poškození nebo i zničení. To jsou problémy lodní prádelny proti těm suchozemským navíc. Jinak jsou stejné jako na souši. To znamená potřeba kvalitního vyprání bez skvrn, s dodržením všech podmínek dezinfekčního praní podle evropských norem při nejnižších nákladech. I technologie byly v minulosti podobné těm v klasických prádelnách a bělilo se chlornanem. Dnes jsou obvyklé peroxidické bělící postupy, které šetří prádlo a prodlužují jeho životnost. Docela vážně se uvažuje i s ozonovým praním.
Na lodích mají poněkud problémy se žehlením. Moderní žehliče potřebují tlak páry 10-12 barů, na lodích je většinou pára 5-barová a kvalita žehlení trpí. Samozřejmě, problém má technické řešení, ale něco stojí. Největším dodavatelem prací techniky pro americké námořnictvo a soukromé jachty je firma EDRO, která dodala výrobcům lodí už přes 5 000 washextraktorů včetně praček ozonových se systémem Dyn-Ozone. Ideální technologie pro prádlo hotelového typu. Jak se ke cti skoro výhradního dodavatele lodního průmyslu vypracovala, nevím. Ale majitelé firmy museli být nadmíru dobří v marketingu a obchodně zdatní. Byli to emigranti z Řecka a začínali po válce od nuly.
Na oceánech se dnes pohybuje na 300 velkých korábů se 400 000 lůžky pro dovolenkáře. Ročně přepraví na 25 mil. cestujících. Výtečný obchod a dostatečná motivace i pro zdokonalování lodních prádelen. Samozřejmě, že vás všechny napadne, jak je to s plavbami v době Covidové. Jedním slovem špatně, hodně špatně. Nepředstavitelné investice za miliardy dolarů zahálejí, protože plavby byly zastaveny. Obrovské lodě byly jedním ze semenišť infekce. Přitom jenom jedna (Symphony of the Seas) vyprodukovala týdenní obrat 10 mld. USD a zisk 1,7 mld. Hodnota sektoru, která se v roce 2017 odhadovala na 150 mld. USD, klesla na zanedbatelné minimum. Lodě trčí v přístavech a některé se s minimem posádky plouží po moři, protože v přístavech a docích nemají místo. Zatím je zpět v provozu jen 16% lodí a oživení sektoru bude trvat mnoho let. Na paluby se zavedla nová přísná opatření, počet pasažérů snížil na 40%, otevřela zdravotní a monitorovací střediska, zavřely bufety a jídelny, přehodnotily se společné výlety pasažérů, od kterých se vyžaduje Covid pas o očkování. Zájem veřejnosti o plavby klesl a dopravní lodní společnosti jsou na pokraji krachu.