Mimochodem, název je falešný. Tato technologie nemá s chemickým čištěním nic společného. Jde o praní za přísně kontrolovaných podmínek. Mokrému čištění osobně fandím, protože vskutku nijak s chemií nesouvisí a k odstranění špíny používá tu nejběžnější věc na světě, vodu. Zrodilo se jako výsledek obrovského, demagogického tlaku na perchloretylén. Zejména v USA, v Evropě si přisolili Rakušané a částečně i Němci. Denní tisk běžně uváděl články tohoto typu: vezete-li z čistírny oděv v autě spolu s nákupem potravin, otravujete rodinu, neboť jedovatý PER vám vnikne do potravin, čistírny nebezpečně znehodnocují vaše životní prostředí doma, PER zůstává v oděvu a jako látka jedovatá znehodnocuje vzduch, který dýchají vaše děti atp.
To vše v časech, kdy neuvěřitelně poklesla spotřeba čistících strojů a emise PER do vzduchu měl na svědomí především kovoprůmysl a ne chemické čistírny. Ale demagogie fungovala, jako ostatně vždy. To, co slibovalo řešení, totiž náhrada PER za fluorchlorované freony, se ukázalo v roce 1985 jako cesta neschůdná, když se potvrdil katastrofický vliv freonů na rozpad ochranné ozonové vrstvy. Situace nedala odborníkům spát a horečně se hledala alternativa k PER v čištění. Skutečně se našla, ale až po té, co vědci vyřešili problémy s bobtnáním a deformací vláken ve vodním prostředí.
Dne 3. prosince 1991 byla na tiskové konferenci představena technologie mokrého čištění jako alternativa k čištění chemickému. Protagonisté byly tehdy firmy Kreussler a Miele. Dnes technologii nabízejí desítky firem a ne všem bych důvěřoval. Jádro úspěchu je v tom, že se podařilo ve vodním prostředí chránit před vodou vlákna, která ochranu potřebují (vlna) a že voda přirozeným způsobem (na rozdíl od PER) rozpouští většinu nečistot na oděvech určených k chemickému čištění. Šetrnost mokrého čištění spočívá v tom, že pracujeme při nízkých teplotách praní i sušení, s nízkým mechanickým účinkem a nízkou náplní praček a speciální chemií. Bonusem je příjemná vůně ošetřeného zboží. Technologie mokrého čištění se za 30 let používání etablovala tak, že čistírny uznávají, že tímto způsobem lze ošetřit 70-80% běžného čistírenského sortimentu a v žádné zahraniční čistírně souprava pračka + sušič na mokré čištění neschází. Snížila se potřeba detáše a mokrým čištěním lze ošetřit i hodně citlivé materiály, např. hedvábné. Mokré čištění je vhodné i pro moderní materiály směsové obsahující vlnu. Nová technologie se prosazovala pomalu a s obtížemi. Skeptičtí byli i naši odborníci a skepsí se netajili.
Vůbec první souprava na mokré čištění u nás byla instalována v rychločistírně v Lovosicích (dnes zaniklá). Investorem byl podnikatel z úplně jiné branže, než PaČ a čistírnu vybudoval jen jako investiční příležitost. Technologii zvolil britskou. Nemohl jsem si tehdy upřít návštěvu provozovny a s výsledky na místě jsem byl i s kolegou Milanem Poddaným vskutku překvapen. Technologii tehdy paní vedoucí vyzkoušela i na mém pepitovém saku. S absolutním úspěchem. Od té doby jsem příznivcem mokrého čištění bez výhrad. Dnes se díváme na mokré čištění jako na moderní technologii, která bezpochyby obohatila naši nabídku služeb.
-izk-