Po tisíciletí bylo jediným aspektem praní, jak dobře jsme odeprali špínu a skvrny, tedy fyzikální nečistoty z prádla či oděvů. V posledních 25 letech přibyl další aspekt: mikrobiologická čistota prádla. Prádlo musí být prosté nejen mechanických nečistot a špíny, ale také nesmí nést mikrobiologické znečištění. Moderní společnost považuje tento aspekt za prioritní a otázkám hygieny přikládá obrovskou důležitost. Pereme tedy tak, aby prádlo bylo praním dezinfikováno a neobsahovalo žádné škodlivé (patogenní) mikroby a aby celkový počet mikrobů nepřesáhl stanovené meze. Hygienická úroveň praní je závislá na mnoha faktorech, které se stále intenzivně zkoumají. Hlavními jsou spotřeba vody, teplota praní a výběr detergentů. Mění se podle zvyklostí jednotlivých zemí, v Evropě je nejpřísnější Německo a poměrně benevolentní Británie, v rozvojových zemích pere polovina populace ručně a k hygieně nikterak nepřihlíží. Co rozumíme, ve vztahu k praní, pod pojmem dezinfekce? Je to ničení mikrobů fyzikálními prostředky (teplota) v kombinaci s prostředky chemickými (složení lázně a působení chemikálií) po určitou dobu. Dezinfekční praní je dnes běžný standard.
Které patogeny najdeme na prádle? Je jich na něm docela dost v závislosti na původu prádla. Nejvíce na prádle zdravotnickém. Běžný je Staphylococcus aureus (a mezi ním obávaný MRSA), Escherichia coli, Pseudomonas aeruginosa, Candida albicans, Trichophyton, Influenza virus aj. Mikroby jsou na suchém prádle běžně v koncentracích 102 až 106/cm2 a přežívají různou dobu. E. coli jen pár hodin, ale S. aureus 1-2 týdny a viry i týdnů několik. Je zajímavé, že na dobu přežívání má vliv i materiál textilie a přežíváni na PES je delší než na bavlně. Z textilií se mohou mikroby přenést na ruce (v širokém rozmezí 0,05 až 25%) a z rukou do úst (až 40%). Přenos virů je vyšší než přenos bakterií. Bakterie se mohou přenášet z jednoho kusu prádla na jiný i praním. Průmyslové prádelny jsou z tohoto hlediska docela dobře prozkoumány, zcela schází údaje z domácího praní. A třeba Evropa má 155 milionů domácností, ve kterých se pere. V průmyslovém praní se zabýváme především procesní hygienou (tedy hygienickou výkonností našeho praní a s tím spojenou redukcí počtu bakterií), hygienou strojů (pokud se v pračce vytvoří biofilm je to faktor kritický) a hygienou textilu (mikrobiologickým zatížením prádla v jednotlivých krocích procesu praní až po expedici).
Že nám mikroby způsobují bolení hlavy, je pochopitelné. Jsou součástí našeho životního prostředí, jsou všude přítomné. A prádlo je jednou z významných cest přenosu v procesu šíření nákaz. Štěstí pro nás, že původci nákaz jsou mezi mikroby v menšině. V lidském těle je asi 10x více mikrobů než je tělových buněk, zajišťují trávení potravy, chrání před nemocemi, kalibrují naše imunitní systémy, řídí naše chování a bombardují naše genomy svými geny. Žijeme s nimi v těsnější symbiose, než si vůbec myslíme. A víte kolik jich v těle máme? Asi 1,5 kg. A hmotnost všech bakterií na Zemi se odhaduje na 350-550 mld. tun, zatím co těla všech lidí představují jen asi 320 mld. tun. Množí se neuvěřitelně rychle a existuje informace, že kdybychom nechali jedinou E.coli se neomezeně množit 48 hodin bez limitů výživy a prostoru, vzniklá biomasa by vážila 4 000x více než je hmotvost Země. To je, v pravdě, údaj zcela neuvěřitelný a rozumem neuchopitelný.
Jak vlastně mikrobiologické zatížení identifikujeme a vyjádřujeme? Základem jsou kultivační testy na Petriho miskách s agarovou živnou půdou. Pokud se na ni dostane jedna jediná žvotaschopná buňka, rychle se množí a nakonec při vhodné teplotě vytvoří okem viditelnou kolonii, ve které je obrovský počet (kolem 1 miliardy) buněk. Ta prvotní buňka se nazývá kolonii tvořící jednotka (KTJ) nebo německy Kolonienbildenen Einheiten (KBE) nebo anglicky Colony Forming Unit (CFU). Otiskneme-li např. na povrch agaru dlaň, můžeme podle počtu KTJ stanovit počet bakterií, které na dlani byly. Počet KTJ vztahujeme vždy k objemu (x/ml), hmotnosti (x/g) nebo ploše (x/dm2 ). A abychom se vyhnuli velkým (a nepraktickým) číslům, vyjadřujeme KTJ jako desetiný logaritmus jeho hodnoty. Máme-li tedy někde 1 mil. KTJ/ml, vyjádříme jeho hodnotu jako log 6 KTJ/ml. A s počty mikrobů např. na prádle roste nebezpečí zhruba takto:
log 0 – log 2 KTJ/10cm2 nízký počet, není důvod k znepokojení
log 3 – log 4 počet střední, důvod k lehkému znepokojení
log 5 – log 6 vysoký počet mikrobů, potřeba problém řešit
log 7 – log 8 velmi vysoký počet a problém třeba řešit naléhavě
Výraz „log x“ vyjafřuje i míru redukce bakterií např. na ploše cm2 nebo dm2. Mluvíme-li třeba o redukci řádu log 1, jde o koncentraci 10x menší, redukce log 2 znamená koncentraci 100x menší, redukce log 6 koncentraci milonkrát menší. Jiný výklad říká, že redukce řádu 1 log znamená 90%-ní redukci, řádu 2 log 99%-ní, řádu 3 log 99,9%-ní, řádu 4 log 99,99%-ní atd.
Přemýšleli jste někdy nad tím, kde je v našem životě bakterií vůbec nejvíce? Podle SZÚ v Praze jsou mikrobiologicky nejznečištěnější splachovadla na veřejných WC, kliky na dveřích úřadů a záchodová prkénka veřejných WC. U praní jsou nejzatíženější lázně z praní spodního a dětského prádla. Podle Ch.Gerly (Arizonská univerzita) 100 mil. E. coli/1 ml. Podle jiné práce při praní froté ručníků na nich bylo před praním 107 – 109 bakterií na 100 cm2 a praní zredukovalo počet o 3 log řády a sušení o další 1. U nemocničního prádla se běžně udává zatížení na 107 -108 /100 cm2, na domácím prádle je zatížení menší. A jak je to s redukcí bakterií praním? O dezinfekčním praní mluvíme tehdy, když dojde k redukci bakterií v řádu log 5, tedy když např. z původního znečištění 1 mil./ml zůstane jen 10/ml. Praktické výsledky praní jsou ještě lepší a dosahuje se redukce až log 7. To naprosto vyhovuje všem požadavkům na hygienické praní zdravotnického i potravinářského prádla.
Praní zdravotnického i potravinářského prádla je všude ve světě regulováno. Nikoliv ovšem ve stejná úrovni. Pro naše zdravotnické prádelny je zásadním předpisem vyhl. č. 195/2005 Sb. V ČR se prádelny certifikují podle Oborových specifikací TZÚ Brno. Hygienicko-epidemiologické požadavky jsou zahrnuty v OS 80-05: 2015 a stanovují tyto zásady pro odběr vzorků:
- Otisky na laboratorně připravené otiskové plotny s krevním agarem. Plotna se přitiskne na zkoušený povrch.
- Stěry se provádí stěrným tamponem, který se po té namočí do tekuté pomnožovací půdy. Stírá se plocha 10×10 cm.
- kontrola dezinfekční účinnosti pracího procesu se provádí biologickými indikátory s testovacími kmeny bakterií. Dávají se do prádla a s ním projdou celým pracím procesem. Po té se laboratorně vyhodnotí.
Požadavky na kvalitně vyprané prádlo podle OS jsou následující:
-zdravotnické prádlo před expedicí 2 KTJ a méně/10 cm2
-potravinářské prádlo před expedicí 5 KTJ a méně
-povrchy technologických zařízení 10 KTJ a méně
-ruce perzonálu 10 KTJ a méně/10 cm2
Normy RAL-RG (podle kterých jsou již některé naše prádelny certifikovány) stanovují tyto, poněkud rozdílné, hodnoty:
-zdravotnické prádlo před expedicí podle RAL 992/2 9 z 10 vzorků ne více než 20 KBE/1 dm2
-potravinářské prádlo před expedicí podle RAL 992/3 9 z 10 vzorků ne více než 50 KBE/1 dm2
Pravděpodobně nejlepší zárukou vysokých hygienických standardů praní je systém RABC podle normy EN 14065. V našich prádelnách je spíše vyjímkou, ale např. v Německu se rychle šíří i na úkor certifikace dle RAL-RG. K zavedení nejsou nutné žádné instituce a realizace je v rukou prádelny. Je prokázáno, že prádelny, které jsou certifikovány a dbají na hygienickou úroveň mají i výtečné výsledky při kontrolách. Existuje německá studie 40 prádelen, které pracovaly ve shodě se zásadami RKI nebo měly zaveden systém RABC, která prokazuje, že všechny měly hygienickou kvalitu expedovaného prádla mnohem vyšší, než určují normy. Certifikace tedy smysl má!
Mám pocit, že jme proti třeba Německu s hygienou praní a prádelen v závozu. Při výběrovvých řízeních se do nekonečna omílá cena a hygienický standard prádelny vyhlašovatele příliš nezajímá. A přitom, kdo by měl mít blíže k problematice hygieny prádla než nemocnice, která vypsala výběrové řízení?
Chemické čištění je z hlediska hygieny procesu oproti praní v nevýhodě. Nejde totiž o hygienický proces údržby a navíc neustále přibývají nová rozpouštědla a hygienický režim strojů při jejich používání není zdaleka prozkoumán. Čistící lázně nemají dezinfekční účinek, nanejvýše některá rozpouštědla brání mikrobům v rozmnožování. Přesto, v důsledku mechanického účinku, klesá na čištěném zboží počet bakterií a to někdy hodně výrazně až s log KTM 6. Jenže hrozí nebezpečí kontaminace současně čištěných kusů oděvů, na které se mohou do lázně uvolněné mikroby usadit. Výrobci strojů se proto snaží dezinfekční účinek chemického čištění zlepšit dodatečnou výbavou stroje. Ta je vesměs zatím ve zkouškách. Např. Multitex zkouší montáž UV-filtru s tvrdým zářením, které mikroby ničí. Na druhé straně se musí ale důkladně odzkoušet vliv tohoto vysokoenergetického záření na stabilitu alternativních rozpouštědel, protože např. silikony mohou za jistých podmínek polymerizovat. Jinou cestou je montáž ozonizátoru a ošetřování povrchu filtru a vybraných částí potrubí po každé filtraci ozonem. Ten spolehlivě zničí všechny zachycené bakterie. Je potřeba ozonizátor s výkonem kolem 200 g ozonu/hod, což není mnoho. Obojí zařízení ovšem zvyšuje cenu stroje. Nesporně by ale zvýšilo prestiž chemického čištění a bylo by přínosem např. pro oděvy z domovů seniorů. Uvidíme, co praxe přinese.
Ing. Zdeněk Kadlčík