Po vyprání odjakživa sušíme. Voda, která zůstala v prádle, se musí odpařit. K tomu je potřebná tepelná energie. Sušení je nejdražší způsob odstraňování vlhkosti. Po staletí se jinak nesušilo než venku na slunci a větru. Může se tak i dnes, ale prádelenský průmysl ovládly sušičky a etablují se i v domácnostech. I když po praní důkladně odstředíte, pořád v prádle zůstává voda. Na 2 kg suchého prádla tak připadá o něco více než 2 litry vody. Prádlo je o vodu těžší. Takže, jak se této vody zbavit? Nejlépe odpařením, tedy sušením.
Aby se molekuly vody uvolnily, musím se prádlo zahřát. Čím více, tím rychleji se voda odpaří a molekuly vody uniknou. Za jistý čas všechny a prádlo zůstane suché. Sušíme-li venku, pomáhá sluneční svit a větřík. Sušička má místo slunečního ohřevu ohřev elektrický nebo parní a větřík je nahrazen ventilátorem. Pokud je sušič v bytě, zvyšuje enormě jeho vlhkost, sušiče průmyslové mají odtah mimo budovu. Pro zajímavost: pára má 1 500x vetší objem než voda. Na odpaření 1 l vody musíme prádlu dodat kolem 2 600 kJ (0,7 kW) energie. Žárovka by s tím svítila několik dní. Sušení něco stojí a drahé je zejména teplo z elektřiny. Ze zemního plynu o něco levnější. Velké sušiče jsou s ním dnes vytápěny šmahem všechny. Kdysi se ty velkém vytápěly parou o teplotě 150-180°C.
Sušit by se dalo i v proudu vzduchu studeného, ale sušení by trvalo dlouho. Každý textilní materiál váže vodu jinak a sušení je kratší nebo delší. Vlna váže hodně vody a suší se dlouho, chemická vlákna málo a suší se rychle. Vodu odsušíte i při mrazech, protože za mrazu z prádla sublimuje. Prádlo se na šňůry vyvěšovalo i v zimě. Schnulo perfektně, i když déle než v létě. Odpařování vody a tím i sušení je závislé na pohybu vzduchu. Ideálně prádlo schne za mírného větříku. V sušičkách se o pohyb vzduchu stará elektromotor s ventilátorem.
Sušičky nejsou bůhví jak starým vynálezem a první představil Ross Moore v roce 1938 ze Severní Dakoty. Už ve verzi elektrické i plynové. Jejich boom propuknul po 2. sv. válce, kdy se začaly prodávat v desetitisícových množstvích. Postupně měly čím dále tím více senzorů, které automatizovaly provoz. Dnes jich má v USA více než 90% domácností. Sušení na šňůře bylo zadarmo, provoz elektrického sušiče ovšemže ne. Malý domácí sušič odvětraný do bytu jeho prostor zvlhčuje a pro domácí rozhodně není žádným ternem. Zejména pokud pravidelně nevětráte. Velké sušiče jsou odvětrány mimo budovu.
Asi nevíte, ve které zemi se lidé nejvíce obracejí na sušení prádla na šňůrách. Je to Itálie. Tam má sušiče jen 3-4% domácností a lidé se právem spoléhají na horké místní sluníčko. Již bylo řešeno, že zemí sušičů je naproti tomu USA. V současnosti se stále častěji prezentují kampaně za sušení prádla venku. Důvod? Úspory energie a snížení uhlíkové stopy. Amerika je země, ve které má řada rodinných domů dvorky nebo zahrádky a sušení prádla venku by bylo bezproblémové. Slunce navíc prádlo bělí a dodává mu přírodní vůni. Je ale na lidech, zda se v přetechnizované době k přírodě obrátí.
Vraťme se k uhlíkové stopě. Většina Američanů ji bere vážně a je ochotna něco pro její snížení udělat v souladu se zásadou „Eco Frendly“. Uvažujeme-li 1 praní týdně s dávkou 5 kg při 60°C a provoz navazující sušičky, vzniká 3,3 kg CO2 a ročně kolem 400 kg. Na jednu domácnost! Nic zanedbatelného. Prospěje tedy eliminace sušičky a sušení venku. Američané na podobné kampaně docela slyší, což si vůbec nemyslím o našich občanech. Těm je to šuma fuk. Nároky na sušení jsou závislém na druhu textilního materiálu. Ony totiž absorbují vodu v různé míře a podle toho se suší déle nebo naopak krátce. Nejvíce bavlna (40-45%), jen o něco méně vlna (25-30%), mnohem méně chemická vlákna. PAD je 10-12%, PAN 5-6%, PES 3-5%. Absorbci vody odpovídá délka sušení. A s délkou sušení souvisí jeho nákladnost.
Literární údaje o spotřebách sušičů se hodně liší, Vybírám údaj, podle kterého sušička v domácnosti spotřebuje 180-250 kWh energie, což je asi tolik jako lednička. Právě spotřeba a rostoucí cena elektrické energie vedla k výrobě a nabídce sušiček s tepelným čerpadlem.
Na trhu je jich řada a je z čeho vybírat v nejrůznější cenové hladině. Mají spotřebu 150-180 kWh ročně a kolem 1,5 kWh/cyklus. Jsou samozřejmě dražší, zatím co běžná cena je 15-20 000 Kč, ty exkluzivní s čerpadlem mohou stát i 50-70 000 Kč.
Jakási současná podivná vychytávka obchodů se sušičkami jsou míčky, které se mají přidávat k sušenému zboží. S průměrem 5-10 cm, z různých materiálů a s povrchovými výstupky. Prodejci je vychvalují, jak zázračně vylepší sušení. Objektivní test na účinnost jsem nikde nenašel a netroufám si je tedy posuzovat. Kdo jim věří, ať koupí! A úplně nakonec. Sušení je mnohonásobně dražší než mechanické odstranění vody odstředěním nebo lisováním. Při praní na tuto skutečnost nezapomínejte!
-izk-
Foto: Pixabay