Ještě jednou se vracíme k problematice PER. Nedivte se tomu, jde o klíčovou a vpravdě hamletovskou otázku celosvětového čistírenství. Čistírenská veřejnost je nesmiřitelně rozdělena na ty, kteří říkají: okamžitě zakázat a na ty, kteří říkají: chceme PER ještě desítky let. Jde vpravdě o výtečné rozpouštědlo, které nemá náhradu, i když se tzv. alternativní rozpouštědla objevují znovu a znovu. Nejde tak docela o altruismus výrobců, ale o kšeft. Nové rozpouštědlo znamená často i nový stroj a s tím spojený business. Navíc všechna nová rozpouštědla jsou mnohonásobně dražší. Absolutní útoky na PER v čistírenství nejsou objektivní. PER se používá také jinde a navíc se jeho spotřeby při čištění snížily vpravdě neuvěřitelně. Uvažte, že ještě před 30-40 lety jsme na vyčištění 100 kg zboží spotřebovali 12-15 kg PER a dnes mají nejmodernější stroje spotřebu 0,6 kg na 100 kg šatstva. To je dvacekrát méně! Emise PER v 80. letech byly v ČSR kolem 5 000 tun, v roce 2004 oficiálně 47 tun! Nic podobného v praxi ochrany zdraví a ŽP v jiném oboru prostě neeexistuje. Když pobočka firmy Wacker Chemie v daleké balkánské Bosně v roce 1931 s výrobou PER začala, nikomu se ani nezdálo o tom, jakým úspěchem nové rozpouštědlo bude. A stalo se nosným programem velké firmy.
Do omrzení se omílá tvrzení, že PER je látkou karcinogenní, že tedy může vyvolat vznik rakoviny. Seriozních vědeckých studiií s touto tematikou jsou stovky. Ani jedna z nich nikdy lidskou kancerogenitu neprokázala. Ano, u pokusných zvířat. Jenže ta dostávala mnohem vyšší dávky PER než mohou v čistírnách pronikat do organismu. A také organismus zvířete je jiný než lidský. Velikou serii měření přímo v provozech čistíren před lety provedli Němci. Nikde nenaměřili vyšší střední koncentrace než 10 mg/m3 a když výsledky kontroloval v roce 1996 VÚ Hohenstein, naměřil ještě nižší hodnoty s průměrem 2 mg/m3. Nejvyšší přípustný expoziční limit (PEL) podle našich předpisů je 250 mg/m3, Němci tedy naměřili koncentrace 25x až 125x nižší. V dobře vedených čistírnách se vysokých koncentrací PER obávat nemusíme. Ale pozor na úniky PER netěsnostmi. Odkapává-li nám 1 kapka za 5 sekund, vyteče netěsností za den 4,5 litrů PER a to jsou tisíce litrů par. Zdraví a život ohorožuje PER, pokud jeho koncentrace v čistírně dosáhne hodnotu 5 g/m3. Jako perličku uvádím, že jsem znal pracovnice čistíren s desítkami let dlouhou praxí, které po odchodu do důchodu chodily dál na návštěvu čistírny, protože prý jim scházela zvláštní atmosféra a vůně provozu. Podle evropských předpisů (Směrnice Rady 67/548/EHS) je PER řazen mezi karcinogeny 3. třídy (to je třída nejnižší) a látky vysoce toxické pro vodní organismy. Do vody by se tedy dostat neměl – v nejnižších místech tvoří v potrubí a nádržích ložiska a ve stojatých neprovzdušňovaných vodách je poločas rozpadu až 6 let. Nebezpečný je pro pitnou vodu když 1 kg PER může znehodnotit až 100 000 m3 vody. Ani v půdě nemá co dělat. Protože má mnohem nižší povrchové napětí (32 mN/m) a viskozitu než voda, šíří se v půdě až 6x rychleji než voda a proniká i zdivem a betonem. Vyčistit půdu pod bývalou čistírnou není nic jednoduché, proces trvá několik let a stojí miliony. A takových potenciálních ložisek, o kterých nevíme nebo vědět nechceme, jsou u nás desítky. Velkou čistírnu měl tehdy každý okres a před lety se na úniky nijak zvlášť nehledělo a s PER se manipulovalo všelijak. Ve vzduchu se PER odbourává fotochemicky a poločas rozpadu závisí na mnoha okolnostech. Proto je hodně rozdíllný případ od případu. Udávají se hodnoty 2 týdny až 6 měsíců. V konečném důsledku se PER rozpadá na kyselé chlorované organické deriváty a tedy přispívá ke kyselým dešťům.
Takže uvidíme, zda PER i nadále zůstane věrným souputníkem čistíren a do kdy, anebo zda podlehne nepřátelům! Pokud ano, odejde se ctí. Sloužil v čistírnách skoro 100 let a vyčistil zákazníkům desítky milionů tun oděvů.
-izk-