O praní a jeho parametrech se mluví pořád dokola, máchání se krčí vzadu bez publicity. A přitom je možná důležitější než vlastní praní. Praní odepere, ale máchání musí z textilie špínu odstranit. Po staletí to byla namáhavá ruční práce. Nutná, protože zdánlivě čisté vyprané prádlo obsahuje plno nežádoucích látek, zbytky detergentu a špíny, které se vyplaví až důkladným mácháním.
Chvíli to trvalo, než se na důležitost máchání přišlo a objasnil zápach nedobře vymáchaného prádla v důsledku neodmáchaných tuků, které začaly v prádle žluknout. Ještě koncem 20. st. se nakupovaly separátní máchací stroje a v prádelnách přežívaly až do 30. let století dvacátéhoprvního. Při máchání kromě viditelného vyplavení hrubších nečistot a zbytků detergentů, funguje i méně viditelný mechanismus, totiž vyplavování nečistot z jemných pórů textílie na základě koncentračního gradientu. Vzniká mezi detergentem nasycenou textílií a čistou vodou a detergent unáší špínu ven z textílie.
Mechanismus byl ověřen výzkumným týmem na modelu mikrofluidních kanálků s póry s průměrem 50 mikrometrů. Zjistilo se, že částice špíny mohou z textílie migrovat v časech odpovídajících délce praní. K migraci je nutí vznikající elektroforézní síly odvozené od koncentračního gradientu mezi oblastmi s malou a velkou koncentrací. Právě tento mechanismus se uplatňuje při vyplavování v hloubce vláken usazených nečistot a byl prokázán experimentálně. Zdá se, že platí. A možná tyto výsledky povedou i ke zlepšení mechanismu máchání v praxi a k potřebné úpravě praček a snad i ke snížení spotřeby vody k máchání a spotřebě energie. Výrobci detergentů mechanismus znají a složení detergentů upravují tak, aby vyplavování nečistot bylo co nejúčinnější. Kdy se tyto teoretické úvahy dostanou do praxe je obtížné odhadovat, ale je oprávněný předpoklad, že ano. Dokonce je možné, že z nich budou profitovat i obory jiné, ropný průmysl nebo kosmetika.
A pradlákům vysvětlují, jak se z mikroskopických pórů textílie vyplavují nečistoty navzdory tomu, že v nich nedochází k proudění kapaliny. Takže při máchání nepůsobí jenom hrubá mechanická síla, ale i jemné neviditelné mechanismy běžným spotřebitelům unikající. Logika věcí říká, že čím hlouběji usazené nečistoty a čím jemnější, tím obtížněji a déle se vyplavují.
Při máchání v praxi není času nazbyt, rozhodně ne desítky minut, a proto se mechanismem vyplavování nečistot při máchání zaobírají vědecké týmy i z renomovaných univerzit, jako je např. Princetown. Vznikla hypotéza (a nejspíše odpovídá pravdě), že při máchání vzniká koncentrační gradient detergentu a tzv. difuzoforéza, tedy cílový pohyb částic v důsledku koncentračního gradientu v pórech textilie.
Žijeme v období šetření všech zdrojů, šetří se vodou i při praní. Spíše při máchání. Tak, že se omezuje počet máchacích lázní. Jedno máchání vodu šetří výrazně, ale na vymáchání nečistot nestačí. To je můj osobní názor jako technologa a jsem přesvědčen o jeho pravdivosti. Násobíte-li cykly máchání, násobíte i šance na opravdu čisté prádlo. A to je klíčově důležité pro alergiky nebo atopiky.
V textu je zmíněna elektroforéza. Zasluhuje vysvětlení. Je to pohyb částic v tenulinké trubičce vlivem elektrického pole. Různě velké částice se pohybují různou rychlostí, což může být využito k separaci látek.
-izk-