Vodu pro praní změkčujeme a stojí nás to nemalé peníze. Proč? V tvrdé vodě jsou soli vápníku a hořčíku. Tyto alkalické kovy mají v prací lázni formu dvojmocných kladných iontů. V lázni se váží na zápornou část molekul tenzidu. Tím je tenzid blokován a nemůže tvořit na povrchu špíny a textilie povrchový film, který vyvolává prací účinek. Vápenité a hořečnaté soli nad to i tenzid vysrážejí. Učebnicovým příkladem je praní mýdlem v tvrdé vodě. Aby vůbec pralo, musí ho být velký nadbytek. Nejdřív totiž reaguje se solemi vápníku a hořčíku za vzniku mazlavé nepříjemné sraženiny a až jeho nadbytek účinkuje při praní. V průmyslových prádelnách vesměs dnes používáme bezfosfátové detergenty. Ty často jako aktivační přísady zesilující účinek, jsou nahrazovány uhličitanovými sloučeninami. Ty také s tvrdostí vody reagují, z vody vypadávají jako nerozpustná sraženina a usazují se na vláknech. Textilie tvrdne, tuhne, má nepříjemný omak a povrch šedne. Minerální usazeniny zkracují i životnost pračky.
Výzkumníci zjistili, že nespokojenost s výsledky praní v domácnostech roste s tvrdostí vody a že tato korelace je prokazatelná. Ti, co perou v tvrdé vodě, nejsou spokojeni s bělostí povrchu (je našedlý) a omakem (tuhý). V oblastech s tvrdou vodou se asi 3x častěji používají změkčovací přísady, ale domácnosti s nimi hodně šetří. V průmyslových prádelnách se voda upravuje změkčováním v katexových filtrech.
-izk.