Jsou to pračky. Neschází v žádné domácnosti a na celém světě jich nám slouží miliardy. Za bolševiků rodiny léta šetřily, aby si pračku mohly dovolit. Byla tenkrát jistým přepychem a zdaleka ne takovou samozřejmostí jako dnes. U nás se pračky pro domácnost začaly vyrábět ve větším počtu začátkem 50. let min. st. v n. p. Kovomat Trnava. Mezníkem se stal ale až rok 1968. Tehdy n. p. Tatramat v Popradu-Matejovcích zakoupil licenci na výrobu domácích praček od francouzské firmy Viva-Haubordia, vybudoval nový závod a začal s produkcí praček ve velkém.
Historie se odvíjí od malé strojírenské dílny obchodníka Scholtze z roku 1845. Novodobým mezníkem je také rok 1992, kdy vznikl společný podnik s americkou firmou Whirlpool, který umožnil přesun moderních technologií a konstrukčních prvků souvisejících s výrobou malých praček ood tohoto známého výrobce. Produkce byla na naše poměry hodně velká a v roce 1975 např. fabrika v Matejovcích vyrobila 270 000 praček.
Obrovský producent praček na Moravě byl tehdy i n. p. Romo Fulnek. Také začínal v roce 1949 jako malá dílna a nakonec přerostl do podniku s 5 000 zaměstnanci. Romovka vyrobila mnoho milionů praček malých domácích a tisíce velkých průmyslových zejména typů PAC 120 a 180. Ty dožívají v některých prádelnách dosud. Byly ve velké exportovány především do SSSR. Pracovaly i v každé naší prádelně a na poukaz k odběru se horečně čekalo.
Domácí pračky tehdy stály kolem 6 000 Kč, to byly velké peníze, a byly touhou každé hospodyně. Romo n. p. měla i dost velký pobočný závod v Ostravě na výrobu elektromotorů pro pračky. Doplatila v konečném důsledku na zpackanou privatizaci a tento velký podnik po sametové revoluci zanikl.
Skromným dědicem je firma Meron. Dodává prací a žehlící zařízení od etablovaných výrobců a sídlí v Odrách-Mankovicích. Zabývá se i servisní činností původních výrobků Romo. Dnes je pračkou saturovaná každá domácnost. Staly se jejich nedílnou součástí a v Česku je jich v provozu na 4,5 mil. kusů.
Pokud čtenáře pračky aspoň trochu zajímají, podívejte se do Městského muzea ve Svitavách. Je tam kolekce 150 malých praček. Základem sbírky je dar sběratele Doubka, který jej muzeu věnoval v roce 1995. O sbírku se potom staral a rozšiřoval ji kustod Jančík. Poznal jsem ho kdysi osobně a pračky byly jeho koníčkem. Při pohledu na stařičké exponáty si uvědomíte, jak dlouhou cestu pračky urazily. Od dřevěných ručních praček valchových a s pracím křížem, přes bubnové k dnešním automatům. Ač se to nezdá, i bubnové pračky mají tradici starou přes 120 let.
Výroba praček byla vždy spojena i s výrobou ždímaček, Ty první byly válcové a až potom následovaly odstředivé. Pračky jsou dnes inventářem každé průměrné domácnosti na celém světě a vyperou obrovské množství prádla. Podle jakýchsi údajů ročně 36 miliard náplní. Kdyby byla každá náplň jen 3 kg, je to přes 100 miliard kilogramů prádla. Každou sekundu někde ve světě startuje na 1 000 praček. Pračky ročně spotřebují 24,2 TWh elektrické energie. Pro představu čtenáře je to jen o něco méně než činí poloviční spotřeba energie naší republiky.
-izk-