Kdysi jsme procházeli non stop hřeben Roháčů. Tura 12 hodin, horko a málo vody. Olizovali jsme kapky vody na mechu ve skalní rozsedlině a ještě nikdy v životě mně voda nechutnala tak, jak po sestupu ze studánky na úpatí. Bez vody žít nemůžeme. Ani lidé, ani zvířata, ani rostliny, ani mikroby. Ne náhodou se po vodě pídíme v kosmu. Samozřejmost v podobě vodovodního kohoutku nemají všude. Třeba v Turecku. Kohoutky jsou, ale delegát vás upozorní na nepitnou vodu. A stamiliony lidí v Africe chodí pro vodu i 10 kilometrů. Pro prádelenství je voda klíčová a bez ní se prát nedá. Již dnes omezuje praní v JAR, Kalifornii, na Arabském poloostrově a jinde. Špičková spotřeba je 5 l/kg prádla, v domácím praní mrháme se spotřebou 6-8krát vyšší. Ale ještě v roce 2000 jsme na vyprání 1 kg prádla potřebovali v průměru 16 l vody. Kdoví, jak to s vodou bude v naší republice. Srážky ubývají, potoky a studny vysychají, hladina spodní vody klesá, příroda trpí suchem. Je normální, že přitom roste prodej a montáž domácích bazénů?
Možství vody na Zemi je obrovské: 1 370 mil. km3. Ale je to voda převážně slaná, která obsahuje 35 g soli/l, nepitná, nepoužitelná. Nedá se v ní ani prát. K použití ji musíme odsolit. Umíme to, z 1 m3 vyrobíme asi 500 l pitné vody za 12-15 Kč/1 m3. A na praní vodu změkčujeme. U sladké jsme odkázáni hodně na ledovce, které napájejí největší světové řeky. V ledovcích Antarktidy je vázáno 90% světových zásob pitné vody. Postupně tají. Co až roztají úplně? Co ve světových veleřekách poteče? S tím, jak tají ledovce, stoupá hladina oceánů. Vyšší hladinou jsou ohroženy stamilióny lidí, v Evropě především v Holandsku a Dánsku, ostrovy v Tichomoří, atlantické pobřeží USA, delty obrovských asijských řek. Kam se před vodou lidé uchýlí? A budou na řešení prostředky a čas? Voda vzbuzuje tedy otazníky, na které neumíme (nebo nechceme?) odpovídat.
Z chemicko-fyzikálního hlediska je voda zatraceně zajímavá sloučenina. Ona by totiž podle všech známých přírodních zákonů měla být plynem. Třeba sirovodík má větší molekulu než voda a je znám jako plyn. Za to, že je kapalinou, vděčí skutečnosti, že miliony molekul vody jsou vzájemně pospojovány tzv. vodíkovými můstky a tvoří spojenou kompaktní tekutou masu, chovající se tak, jak je nám známo. Počet takto pospojovaných molekul je nepředstavitelně obrovský. Uvažte jen, že ve sněhové vločce je zhruba 1018 molekul. Tak je tomu i v kapce vody, která má objem 0,015-0,030 ml a je v ní 1,672.1021 molekul vody. Převedeno do lidské řeči: 100 kapek je asi 5 ml. Polévková lžíce je 15-17 ml, malá lžička 5-7 ml. Tím pospojováním molekul vody vzniká tzv. povrchové napětí, které nám komplikuje odepírání nečistot. Kvůli němu přidáváme při praní mýdlo nebo prací prostředky obsahující tenzidy.
Voda je hodně zajímavá i z hlediska biofyzikálního. Může měnit strukturu (ne chemické složení) na základě různých fyzikálních impulzů třeba energetického pole. Takto vnitřně pozměněná voda je prezentována pod různými názvy (pí-voda, levitanová voda, živá a mrtvá voda atd.). Fakt je, že struktura látky ovlivňuje její vlastnosti. Bezvadný příklad z přírody je tuha a diamat. Chemicky jde o zcela identickou látku, tedy čistý uhlík, ale jiná je vnitřní struktura a zcela diametrálně jiné i vlastnosti. Tyto jevy zkoumal Japonec Dr. Emoto a dospěl k hodně zajímavým výsledkům. Vystavil vodu vlnění různé frekvence a jiným vlivům a následně ji zkoumal z hlediska chování a paměti. Tak, že fotografoval maličké vodní krystalky, které vskutku měnily tvar podle vnějších, na ně působících faktorů. Dokázal, že voda má paměť, na čemž je založena léčba homeopatiky. Ale podrobnější úvahy přesahují rámec tohoto článečku. Kdo chce, ať si najde další informace na internetu.
A rozlučme se pár zajímavostmi o vodě. Obrovské množství vody spotřebuje průmysl. Na výrobu 1 kg oceli spotřebujeme 300 l vody, na vypěstování 1 kg bavlny až 3 000 litrů. V těle je asi 40 l vody, u seniorů méně. Bez vody nevydržíme déle než 3 dny a musíme jí vypít 2-3 l za den. Na problémy s vodou zemře ročně na světě 3,4 mil. lidí. S výškou klesá bod varu vody a na vrcholku Mount Everestu vře voda již při 71°C. Na naplnění vany spotřebujete 100-150 l vody, na sprchování jen 40-60 l a na spláchnutí WC kolem 10 litrů. Česká průměrná spotřeba vody na 1 občana a rok je asi 110 l, Američané spotřebují 300 l a Britové dokonce 343 l. Lidé třetího světa musí vystačit s 10 l za den. Šetření s vodou je na místě.
-izk-