Kdysi dávno nám fakulta zprostředkovala exkurzi do CHZ J. Dimitrova v Bratislavě. Není to žádné běčko, sídlí v obrovském 150 ha areálu u výpadovky na Pezinok a podnik na výrobu dynamitu v roce 1873 zakládal sám Nobel. A žádný Prešpurák fabrice neřekne jinak než Dynamitka i když výbušniny se tam od roku 2009 nevyrábí a je součástí Istrochemie. V čase exkurze vyráběla.
Na vrátnici nás prošacovali a museli jsme odložit všechny kovové předměty, kuřáci zápalky a zapalovače. Zkontrolovali boty, zda nemají kovové ozdoby nebo plíšky. Vyrazili jsme. Žádné velké výrobní haly, malé dřevěné baráky s lehkými střechami obklopené vysokými zeminovými valy. V každém baráku jeden stroj, mísič, mlýn, separátor. A nikde skoro žádná obsluha. Údržbáři měli mosazné nástroje kvůli jiskření. A stejně stavebně vypadala Explosia Semtín. Dílny postavené tak, aby v případě výbuchu byly škody co nejmenší. A stejně se jim výrobny nevyhnuly. K výbuchu stačilo zrníčko písku při homogenizaci výbušniny a teplo uvolněné třením. V Explosii v roce 1984 vybuchl sklad střelného prachu, 5 mrtvých, 210 zraněných, velké materiální škody. A další výbuch v dubnu 2011 ve výrobně důlní trhaviny připravil o život 4 pracovníky. Trhaviny, holt, vybuchují. A menších výbuchů bez velkých následků je u nás ročně 20-30.
Jako všechno, i výbušniny mají svoji historii. Začíná před více než 2 000 lety v Číně černým střelným prachem. Nic extra, směs 75% ledku, 15% dřevěného uhlí a 10% síry. K mnoha výbušninám dospěli chemici v 19. st. a tehdy vznikla i bratislavká Dynamitka a výrobna dynamitu v obci Zámky u Prahy v katastru Bohunice. Nobelův dynamit byl nitroglycerin stabilizovaný přídavkem křemičitanů a dávno se nevyrábí. Trhavinou moderního věku je TNT (trinitroroluen). A nesmírně populárním českým výrobkem je Semtex, plastická trhavina, kterou lze všelijak tvarovat, dělit, krájet a proto oblíbená u teroristů. Aby trhavina vybuchla, potřebuje iniciaci třaskavinou. Těm k výbuchu stačí nepatrný podnět (náraz, tření, jiskra, teplota). Proč je každý výbuch tak ničivý? Při výbuchu se najednou uvolní obrovské množství energie a vznikne tlaková vlna, která se šíří rychlostí až 9 000 m/sec, střepiny z obalu výbušniny se do okolí rozlétnou rychlostí až 1 500 m/sec, při výbuchu se pevná výbušnina změní na plyny s 10 000x větším objemem a teplota v centru výbuchu je až 5 000°C. Dost ničivých faktorů, že?
A určitě bude čtenáře zajímat, jaký byl nejničivější nejádrový výbuch vůbec. Kupodivu nešlo o žádnou sofistikovanou výbušninum, ale obyčejné hnojivo. Ledek amonný je výtečné dusíkaté hnojivo, zemědělci oblíbené desítky let. Ale při dostatečné iniciaci vybuchuje. V prosinci 1917 se v kanadském přístavu Halifax kvůli chybám v navigaci srazily dvě lodě. A francouzká nákladní loď Mont Blanc měla na palubě 2 600 t různých výbušnin, především ledku a 200 t benzenu. Začala hořet a po chvíli vybuchla. Výbuch zcela zničil přístav, velkou část města o ploše 2 km2, zahynulo 2 000 lidí a dalších 1 000 později, raněných bylo 9 000. Výbuch byl slyšet 300 km daleko a kotvu lodi o váze přes 500 kg výbuch odhodil skoro 4 km daleko. Škoda byla na 500 mil. USD. Aby Evropa nebyla škodná, o 4 roky později v německém Oppau, kde skladovali 4 500 t hnojiva, desetina z tohoto množsví (na štěstí jen!) vybuchla, 560 obětí. Důvod? Lidská pitomost, ztvrdlý ledek dělníci odstřelovali výbušninou. To není celý výčet. V roce 1947 vybuchlo v Texas City 2 300 ledku s bilancí 600 mrtvých a určitě si pamatujete na Bejrut 4. srpna 2020. V přístavu skladovali v dosahu velikého města několik let 2 750 t ledku a v sousedství navíc zábavnou pyrotechniku. Ta vybuchla jako první a iniciovala ledek. Výbuch zničil přístav, lodě v něm a kus města. Bilance? 300 mrtvých, 300 000 lidí bez přístřeší a škody snad 5 mld. USD. Pro chudobný Libanbon bilance hrůzná. Výbušniny pomáhají stavbařům, ale i ničí. A nejen ve válkách.
-izk-