Prázdniny se překulily do druhé poloviny, je horko, a já ležím vedle bazénu a snažím se dodržovat pitný režim. Dívám se na vodu v bazénu, jak se tetelí, jiskří, je průzračná, přesně nadávkovaná bazénovou chemií. Koukám na vodu a napadají mě černé myšlenky. Je toto ještě voda? Nebo je to jakási chemikálie, která jako voda vypadá a tak se i chová . Mně se jeví olejovitá , vlnky jsou oblé, líně se převalují . Je toto voda? Vždyť do ní jsou dávkovány samé chemikálie, je desinfikována, chemie zajistí vyvločkováni nečistot, a také zajistí jiskřivost a průzračnost. Má patřičnou teplotu, aby v ní člověk dlouho vydržel.
Napadá mě paralela s prádelenskou vodou. Všechny prádelny se snaží spořit vodou, výrobci praček se předhánějí v nejmenší spotřebě vody na kilogram prádla. Je to ale správná cesta? Jestli vývoj půjde stejnou rychlostí i nadále, nebudeme za nějakou dobu k praní vodu potřebovat. (Možná to bude dobře.) A pereme ještě ve vodě? Vždyť do ní cpeme samou chemii, dokonce i do máchací lázně se přidává chemie za účelem snížení množství čisté vody potřebné k vymáchání prádla. Prádelenští technologové vodu pravidelně proměřují, kontrolují v ní hodnoty všech možných chemikálií a tyto ladí tak, aby prádlo bylo co nejlépe odepráno, a celou technologii nazývají – praní ve vodě. To čemu říkáme odpadní voda, se dopraví potrubím do čistírny odpadních vod, kde musí tuto vodu upravit do takové kvality, aby ji mohly vypustit do povrchového toku – řeky.
Takovéto směsi chemici říkají pořád voda s chemickou značkou H2O. Mají to přesně změřené a přesně definované. Víc se o vlastnosti vody nezajímají. Existují ale skupina vědců, kteří jsou přesvědčení, že voda je něco více. Dle nich má voda -označují ji (H2O)n – dipolovou strukturu molekul, která umožní přijímat z vnějšího fyzikálního prostředí různé informace, které se dají ukládat stejně jako data na disk. Jedná se o složitou definici, kde výsledkem je, že voda je nositelem informací, kterou každý z nás může do vody vložit. Může se jednat o informaci pozitivní i negativní. Tvrdí na příklad, že voda studniční, která je používána k pití, funguje v těle jako přírodní homeopatikum a vytváří obranu proti negativním účinkům fyzikálních polí. Považují za prokázané, že zavedením vodovodů využívajících k pití upravenou povrchovou vodu dochází ke zvýšení četnosti nádorových onemocnění.
Lidské tělo je tvořeno ze 70% vodou. Je tedy schopno přijímat výše uvedené informace stejným způsobem. Plyne z toho, že prostřednictvím vlastní psychiky máme samoléčitelské schopnosti, kde pouhou myšlenkou jsme schopni se uzdravit ale také si spustit sebedestrukční procesy.
Četl jsem kdysi článek, který popsané vlastnosti vody prakticky zdůvodnil. Vědci v bývalém Sovětském svazu, tedy materialisté provedli pokus, aby popsané vlastnosti, samozřejmě nevědecké, vyvrátili. O řadu let později tento pokus opakovali v Japonsku se stejným výsledkem. O co vlastně šlo?
Účelem popsaného pokusu bylo ověřit, zda je voda schopna přijímat informace zvenčí a zda je možné ji pouhou myšlenkou ovlivnit. Za tímto účelem vybrali dvě skupiny osob, z nichž každá v samostatné místnosti měla za úkol ovlivnit ( vnutit ) vodě předem definované informace. V každé místnosti stála karafa stejné vody. První skupina měla za úkol myslet pozitivně, druhá skupina měla za úkol myslet negativně. Následně byla voda vložena do ledničky a zmražena. Po vyjmutí byly krystaly vody fotografovány a bylo zjištěno, že i když se jednalo o stejnou vodu, vznikly rozličné krystalické útvary.
Jak jsem uvedl výše, stejný pokus byl opakován v Japonsku v roce 1999 se stejným výsledkem. Byl učiněn závěr, že různé krystalické útvary nevznikají původem vody, ale závisí na faktu, jak člověk s vodou nakládá. Dále bylo zjištěno, že na utváření krystalů má vliv i působení mobilního telefonu, televizního přijímače či mikrovlnné trouby.
Lze tato zjištění brát vážně? Pokud bychom se zeptali vědců sdružených ve spolku Sysifos ,dostali bychom jednoznačnou zápornou odpověď. Byli bychom ubiti argumentací o pavědeckých pokusech. Dle mého názoru se nelze na popsané pokusy dívat takto dogmaticky. Je jasné, že životní prostředí na celé planetě dostává na frak a musíme se snažit všemi silami tento stav změnit. I nevědeckými pavědami, které bez ohledu na fyziku působí. Ať už se jedná o placebo efekt nebo je teorie o paměti vody správná. V každém případě je lepší varianta dívat se do chladivé bystřiny v přírodě, kde chladivá voda proudí přes kameny, perlí a příjemně zurčí, než koukat do bazénu s chladnou dvanáctkou v ruce.