Zaměstnanec versus zaměstnavatel.

Na internetu je celá řada článků a výkladů zákonů, které se zabývají ochranou pracovníků před zaměstnavatelem. Nenašel jsem žádný článek, který by se zajímal ochranou zaměstnavatele před zaměstnancem. Asi tyto vztahy jsou řešeny pouze v trestně právní rovině. Anebo jsou zaměstnanci takoví lidumilové, že není potřeba tuto problematiku řešit?. Vysvětlení je prostší. Zaměstnavatelů je podstatně méně než zaměstnanců a navíc zaměstnavatelé nemají vlastní odbory. Možná by o založení odborů měli uvažovat, aby vyrovnali skore, ale hlavní důvod je ten, že zaměstnavatel (a hlavně malý) nemá na takové voloviny čas.

Takže zatím je pohled takový, že zaměstnavatel je člověk, který utlačuje zaměstnance, nutí je pracovat a málo platí. (Kromě toho šidí na daních). Lze doplnit řadu dalších invektiv.

Ale podívejme se na tuto problematiku trochu vážněji z pohledu zaměstnavatele. Jaké má práva a jak může řešit současný stav, kdy pracně hledá pracovníky do své provozovny. Obzvláště je to důležité v našich oborech, kde je potřeba převážně lidská práce. Každý den musí vedoucí pracovník ať v prádelně či čistírně řešit personální problematiku. Zabírá mu to čas, a nemůže se věnovat své řídicí práci. Menší prádelny a čistírny také nemají možnost zaplatit si specialistu v oboru personalistiky. Jaká je skutečnost.

Zaměstnavatel přijme pracovníka, sepíše s ním pracovní smlouvu, domluví mzdu, která je vždy řádově nižší než si zaměstnanec představuje, zajistí jeho proškolení a předpokládá, že zaměstnanec v domluvený den nastoupí do zaměstnání. V mnoha případech opravdu zaměstnanec nastoupí, prohlédne si prostředí a v krátkém časovém horizontu  náhle onemocní. Vždy má vážné potíže, na které mu lékař vystaví neschopenku.  Kontroly se nebojí, protože ty moc nechodí.  Dle zákona první dny neschopenky nejsou placeny ze zákonného pojištění, ale hradí je zaměstnavatel, který je takto trestaný za to, že chtěl dát zaměstnanci práci. Výsledek je takový, že si zaměstnavatel musí zhotovení díla zajistit sám a ještě za to vyplatit mzdu někomu cizímu. Další dny nemocenské jsou propláceny již ze zdravotního pojištění, takže to platí vlastně všichni, na které zbyl ten černý Petr, že musejí pracovat.

Takovému pracovníkovi nemůže zaměstnavatel dát výpověď a musí ho mít ve svém stavu. Toto udržení ho stojí nemalé peníze, protože musí platit účetní, která se stará o evidenci zaměstnanců.

Jaká je praxe. Začátkem roku v prádelně pracuje stálý kádr zaměstnanců, kde je nemocnost mírně nad průměrem. Je totiž zima a v prádelně je teplo a to se hodí. Jak se začíná oteplovat, zvyšuje se nemocnost a zaměstnavatel musí buďto přijímat nové pracovníky nebo najímat agenturní pracovníky. Zaměstnanec totiž musí pracovat na zahrádce a k tomu se hodí být nemocný. V létě jsou dovolené, musí se hlídat děti a vnoučata, takže se nedá pracovat. Křivka nemocnosti dosáhne vrcholu.  S odchodem léta a ochlazením se opět kádr pracovníků stabilizuje, neboť se blíží zima a v prádelně je teploučko. A celý cyklus se opakuje s železnou pravidelností. Potom se zaměstnanci diví, že nejsou peníze na přidání, neboť takovýto cyklus má vliv na produktivitu práce a na výkonost celé prádelny. A to bohužel odnesou ti, kteří poctivě pracují.

Snažil jsem se napsat článek trochu v nadsázce, ale existuje vůbec nějaká čistírna či prádelna, která nemá takové problémy? Napište mě své zkušenosti.

 

 

0 0 votes
Article Rating
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments