Proč dnes nejsou barvírny?

Barvírny kdysi patřily k samozřejmostem našeho života a třeba před cca 100 lety jsme nechodili do čistírny, ale do „čistírny a barvírny“. Barvení bylo běžný řemeslný úkon bez nouze o zákazníky. Lidé tenkrát byly skromnější, měli méně peněz a textilní výrobky sloužily mnohem déle než dnes. Výrobky byly pevnější s vyšší plošnou hmotností a tak se i několikrát přešívaly a přebarvovaly. Ke spokojenosti všech. Zkušení barvíři byli nejváženějšími zaměstnanci oboru s nejlepším platem a velkou autoritou. Barvilo se ještě po II. světové válce, barvíren posupně ubývalo a dnes už neexistují vůbec.  Barviřství jako řemeslo zaniklo. Ne samozřejmě ve výrobnách textilu. Tam se barví pořád, barvení je důležitou dokončovací operací, ne ovšem na bázi řemesla, ale průmyslové technologické operace. Přitom má barvířství obrovské historické tradice. V Peru byla nalezena bavlna obarvená indigem stará více než 6 000 let, v egyptských hrobkách se našly tkaniny barvené světlicí barvířskou staré 4 500 let. V antickém Řecku se k barvení používal i šafrán, také mořena barvířská, boryt a dubová kůra. Vrcholem barvířství byl nesmírně drahý královský purpur. Barvivo pochází z mořských plžů a k získání 1 gramu bylo potřeba na 10 000 těchto maličkých živočichů. Na Starověk navázali středověcí barvíři a rostlinná barviva kombinovali s mořidly (kamenec, skalice, soda, ocet atp.). V Čechách a na Moravě se tehdy barvíři dokonce dělili na černobarvíře (barvili na černo, modro a hnědo) a krasobarvíře (barvili na žluto, zeleno a červeno). Barviřství tedy kvetlo. K dalšímu rozmachu došlo po objevu chemických barviv. Vůbec prvním byla kyselina pikrová, použitá v roce 1856 v Anglii k barvení látek na žluto. Dnes ji spíše známe jako výbušninu. A po té již následoval obrovský boom chemických barviv, kterých dnes známe na tisíce. Ale mají i háček, nebo spíše pořádný hák. Postupně se zjistilo, že mnohá z nich jsou karcinogenní a dnes jsou v kulturních zemích zakázána. Dokonce dříve i některá barviva potravinářská. Dál se ovšem v nich barví v Indii, Pákistánu a jinde v Asii a takto nelegálně barvené zboží se dostává i na náš trh. Jak to, že tedy došlo k takovému úpadku kdysi kvetoucího řemesla?

Souvisí to především s obrovským růstem životní úrovně lidí v posledních desetiletích. Trh je zavalen levnými textilem, který se stal jednorázovým zbožím. Nosí se 1-2 sezony a po té vyhodí jako nemódní, nebo prostě proto, že majitele omrzel. Nikdo nemá potřebu cokoliv přešívat nebo dokonce barvit. Tyto činnosti ztratily smysl. Moderní lehké textilie ani nejsou k delší životnosti a barvení či přešívání určeny. Pokud přece jenom jedinec potřebuje cokoliv obarvit, stačí navštívit drogerii a koupit si barvu pro domácí použití. Ty lze koupit pod různými značkami, asi nejpopulárnější je Duha, také Ibena, Marabu, Magicolor aj. Obyčejně se kombinují s přísadou soli jako mořidla. Důkladně si vždy přečtěte návod k použití. K barvení lze použít velký smaltovaný hrnec, nebo i pračku. V pračce samozřejmě vzniknou barevné úsady a pračku musíte proto po barvení vyčistit. Nejlépe vyvařením (třeba i opakovaným) s přísadou bělicího přípravku a po té oplachem. Domácí barvení se nikdy nevyrovná průmyslovému, barvivo je hůře zakotveno a při praní pouští. Počítejte s tím!

-IZK-

0 0 votes
Article Rating
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments