Co rozhoduje o tom, zda dobře vypereme nebo vyčistíme oděv?

Praní nebo i chemické čištění z hlediska odborného není tak úplně jednoduchý proces. V lázni probíhá řada fyzikálních i chemických a biochemických pochodů, o kterých nemá konzument ani ponětí. Zajímá nás jen výsledek: je oděv dobře vypraný nebo vyčištěný? A chemici dělají vše pro to, aby vskutku byl. Nejdříve ale museli pochopit, co vlastně se v prací nebo čistící lázni děje. K zevrubnému zkoumání těchto dějů přispěli Američaní v období před 2. světovou válkou. Jejich prádelenská asociace (LNA) měla ve státě Illinois skvěle vybavené laboratoře a v nich na slovo vzaté odborníky, kteří odkryli tajemství praní. V Evropě na jejich práci navazoval Dr. Herbert Sinner, habilitant Drážďanské technické univerzity, tehdy nejlepší v Evropě. Mnoho let pracoval u renomovaného výrobce pracích prostředků, firmy Henkel.  Právě on objevil čtyři základní faktory praní a čištění, které popíšeme. Platí totiž dosud. Do tajů chemického čištění jsme pronikli později, až po 2. světové válce, zejména zásluhou výzkumu u německého výrobce pomocných prostředků pro obor PaČ Kreussler. Nuže, co o výsledku praní nebo čištění rozhoduje?

Mechanické působení na oděv nebo prádlo

První důležitý faktor. Praní odjakživa v minulosti spočívalo v bití a tlučení prádla o kameny, udírání do prádla holí, později třením na valše. To byly zásahy, které by dnešní prádlo nevydrželo. Ale určitý, i když mnohem šetrnější, mechanický účinek zůstal. Prádlo se převaluje v otáčivém bubnu pračky nebo čistícího stroje, otírá o jeho vnitřní povrchy s výstupky a o sebe navzájem. Proplavuje se lázní. Míra tohoto účinku závisí na konstrukci a vnitřním uspořádání stroje a je tedy v rukou konstruktéra. Není důvod mu nedůvěřovat. My můžeme nanejvýš regulovat množství lázně v bubnu. Čím je menší, tím je mechanický účinek vyšší a naopak. U moderních strojů máme navíc možnost regulovat i počet otáček bubnu.

Druhým faktorem je čas

Naši předkové měli času moře. Život byl klidnější a mnohem méně uspěchaný než dnes. Ženy na potoce při praní trávily celé dny a prodrbaly celé okolí.  Dlouhý osobní styk nikomu nevadil, naopak byl pro ně možná lepší než dnes televize. I v domácnostech velké praní znamenalo nejméně celý den a ani první pračky a později čistící stroje nijak s časem nešetřily. Nebyl jaksi důvod. Dnes pořád, od rána do večera spěcháme: od vstávání přes snídani, cestu do školy a práce, v práci spěch trvalý, potom honem nákupy, domů, pro děti, stíhat ten a ten program v televizi. Tomuto shonu podlehli i konstruktéři strojů a jedním z důležitých prodejních argumentů čehokoliv je šetření s časem. Platí i u praček i čistících strojů. Když kdysi trval cyklus čištění i 3 hodiny, dnes chceme, aby skončil za 30-40 minut. Čas nás neustále honí a věříme bez výhrad zásadě „čas jsou peníze“.  

Třetím faktorem praní a čištění je teplota

Tisíce let se pralo ve studené vodě a s ohřevem vody začaly až některé klášterní prádelny ve středověku. Ještě před 10-15 lety se prádlo šmahem vyvářelo ve víře, že čím vyšší teplota, tím lépe. To dnes neplatí a pere se při teplotách 40-60°C. Doma i v průmyslu. U čištění platí, že základní teplota rozpouštědla by v čistícím cyklu měla být co nejnižší, aby neatakovala zbarvení textilie nebo třeba vlastnosti jemné čištěné usně. Proto některé čistící stroje mají v pracovní rozpouštědlové nádrži zabudované chlazení. Vliv teploty v procesu čištění se projevuje razantně při sušení zboží na konci cyklu. Za normální považujeme teplotu sušicího vzduchu 60°C, ale jsou sortimenty citlivé, u kterých dbá obsluha na sušení při 50°C. Celý průběh sušení samozřejmě hlídají a regulují početné senzory.

Posledním faktorem praní a sušení je chemie

Pod ní rozumíme všechny chemické látky, které do prací nebo čistící lázně přidáme a které následně přijdou do styku s našim zbožím. Dlouho žádné chemie nebyla, první chemický prostředek, který se v naši branži objevil a začal používat bylo mýdlo. Často se v praní kombinovalo se sodou. Pralo se ve vodě a tu za žádnou chemii nepovažujeme. V čištění je tomu jinak. V základní lázni je chemické rozpouštědlo. Víme, že může být různého druhu s různými vlastnostmi a od nich se odvíjí působení na čištěné zboží. Obecně musí být co nejmenší. Začátkem 50. let minulého století se objevila ještě jedna chemická čistící přísada a dnes je obvyklou součástí čistících lázní tak, jako je součástí pracích lázní prací prostředek. Jde o tzv. zesilovač. Objevil se ve snaze zvětšit účinek chemického čištěnií na nečistoty ve vodě rozpustné a pigmentové. Kdysi vyjímečnost, dnes jsou na trhu desítky komerčních výrobků a čistírny je běžně používají. Nezpochybnitelně zlepšují výsledek čištění.

Aby praní nebo chemické čištění probíhalo uspokojivě, musí být tyto čtyři hlavní faktory praní a čištění v jakési rovnováze a vzájemně se doplňovat. O to se starají technologové. Pokud snížíme účinek jednoho faktoru, musíme účinek jiného faktoru zvětšit. Proto se znázorňují v kruhovém diagramu rozděleném na čtyři výseče, které dohromady dávají vždy 360°. Každá výseč představuje jeden faktor. A zmenšíme-li jednu výseč, musíme jinou zvětšit.

-izk-

0 0 votes
Article Rating
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments