Proč a jak dbáme na čistotu rozpouštědla ve stroji

I laik pochopí, že s časem čištění roste i zašpinění rozpouštědla. A ve špinavém rozpouštědle kvalitně čistit nelze. Špína uvolněná z oděvů totiž z velké míry přechází do rozpouštědla. Není možné ani ekonomicky a ani ekologicky, abychom špinavé rozpouštědlo jen tak vyhodili. Naopak, musíme ho používat opakovaně a mnohokrát, pokud ho ovšem mezitím umíme vyčistit. Vím jenom o jedné vyjímce z tohoto pravidla. Stojí za zmínku. Po okupaci Československa 1968 si Sovětská armáda udělala hlavní stan na Slovensku ve výcvikovém prostoru Oremův Laz na jih od Detvy. Obrovské množství techniky a desítky tisíc vojáků, v mundurech nesmírně špinavých. Proto v prostoru jezdila pojízdná čistírna vojenských svršků. Žádný zázrak: starý čistící stroj a nádrže na náklaďáku. Přijela k jednotce, vojáci si na povel odložili oděvy a ty se jim vyčistily. Po odchodu Sovětů a kontrole přírodně velmi hodnotného prostoru, stávaly pracovníkům životního prostředí hrůzou vlasy na hlavě. Naráželi totiž na louže a rybníčky pro prostředí nebezpečného a jedovatého PER kdekoliv v jinak dobře zachovalé přírodě. Sověti totiž špinavý PER nijak nečistili a vypouštěli bezohledně do jam a proláklin kdekoliv v okolí!

První způsob, jak vyčistit rozpouštědlo, je filtrace. Každý z vás doma na hustém sítku filtroval čaj, kávu nebo ovocnou šťávu. Kuchyňské sítko je filtr, hustě tkaná drátěná mřížovina filtrační plocha. Filtraci odstraníme z kapaliny všechny nerozpustné částice, ne však nečistoty rozpuštěné. Do čistírenství se filtry dostaly někdy kolem roku 1910 jako příslušenství tehdejších benzinových čistíren. Od té doby prodělaly obrovský vývoj a po roku 1950 se staly standardem čistících strojů. Filtrační plochou je zpravidla husté síto, které má i více než 6 000 otvorů na 1 cm2 nebo tkanina nebo pomocná filtrační křemelina. V zahraničí jsou hodně oblíbené kartušové filtry, které vypadají jako větší automobilový olejový filtr. Našroubují se na čistící stroj a po vypršení určité doby (100-300 šarží) nahradí novou filtrační kartuší. Vymysleli je Američané, odpadá nepříjemná manipulace s filtračním kalem, jsou obslužně velmi pohodlné. Některé mají vysokou účinnost a zachytávají i část rozpuštěných např. barevných látek. U filtrů mluvíme o tzv. filtračním výkonu, který by měl být přinejmenším takový, aby se celá čistící lázeň stroje zfiltrovala alespoň jednou za minutu. Jde totiž o účinné odstranění pigmentových nečistot, které již byly zmíněny jinde. Na nutnou regeneraci filtru upozorňuje stoupání tlaku ve filtračním čistícím okruhu. Filtry se neustále konstrukčně i funkčně zdokonalují. Ty nejmodernější jsou natolik účinné, že se prodává spousta čistících strojů bez destilátorů a jejich výrobci tvrdí, že filtrace k vyčištění rozpouštědla stačí.  A navíc je provoz bez destilátoru levnější.

Ultimativní proces jak úplně vyčistit rozpouštědlo je destilace. Zahřátím ho odpaříme, čisté páry rozpouštědla po té zchladíme a zkondenzujeme a máme výrobek kvalitou odpovídající novému. Všechny nečistoty zůstanou v destilačním kotli jako destilační zbytek. Snad každý dospělý muž byl někdy v palírně a na návštěvu a destilaci v praxi s láskou vzpomíná. Lidstvo zná destilaci možná už 5 000 let, když se v bývalé Mezpotámii používala k výrobě voňavek a asi už tenkrát i k výrobě ovocných pálenek. Že by se destilace dala použít k čištění rozpouštědla, se vědělo již v polovině 19. století. Problém byl ale v tom, že pára, jako ohřevné medium, byla teprve v plenkách a přímý ohřev vysoce hořlavých rozpouštědel byl nemožný. Takže do čistírenské praxe se pára a destilace dostala až asi o 50 let později. Důležitým krokem vpřed byla vakuová destilace těžších benzinů. Objevila se v roce 1915. Snížila teplotu destilace a riziko požáru. V těch dobách, samozřejmě, destilační aparáty byly samostatným neskladným zařízením a ne součástí čistících strojů. U našich benzinových čistíren šlo ostatně o praxi svázanou s benzinovým čištěním až do 80. let minulého století a definitivním zánikem benzinek. Destilátory se staly součástí PER čistících strojů až po zavedení skříňových strojů po roce 1950. Rozdíl mezi starými a současnými stroji je v množství destilovaného rozpouštědla. Kdysi se z každé čištěné várky destilovalo 10-20% PER, dnes 100%. Čistí se tedy v rozpouštědle mnohem čistějším a na výsledku čištění je to znát. Dnes je obchodní praxe výrobců taková, že nabízejí alternativně stroje bez destilátoru (ale s velmi účinnými systémy filtrace) nebo s destilátorem. Jeho obsluha je organicky začleněná do počítačového řízení stroje a neznamená pro obsluhu žádnou komplikaci. Provozovatel si tedy může vybavení stroje vybrat.

Ing. Zdeněk Kadlčík

0 0 votes
Article Rating
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments